komentář doplněn
Průměrná mzda v ČR se v 1. čtvrtletí meziročně zvýšila o 1 068 Kč (7,4%) na 15 407 Kč. Vzhledem k tomu, že v tomto období byla meziroční míra inflace záporná, dosáhlo reálné zvýšení průměrné mzdy dokonce 7,8%. Již letmé srovnání vývoje mezd, zaměstnanosti a produkce ukazuje, že mzdy se stále více vzdalují od reálných možností české ekonomiky. Tato nerovnovážná tendence dnes patří mezi jednoho z hlavních domácích nepřátel české ekonomiky.
Výrazného meziročního zvýšení dosáhly především mzdy státních zaměstnanců. Učitelé si v průměru polepšili o 16,7% (přesto letos zase hrozí stávkou), lékaři a zdravotní sestry o 14,9% (hrozí stávkou permanentně), státním úředníkům a vojákům se platy v průměru zvýšily o 12%. Údaje z nepodnikatelské sféry, kde se průměrná mzda zvýšila o 14,5% na 14 657 Kč, částečně ovlivnila skutečnost, že loni se platové tarify zvyšovaly až na konci prvního čtvrtletí, zatímco letos již v lednu. Přesto by takový růst mezd byl neudržitelný, kdyby zároveň s tím nedošlo k omezení netarifních složek mzdy. Státní rozpočet ukazuje příznivější (pro daňové poplatníky) vývoj výdajů v této oblasti, než by se mohlo zdát z dnešních údajů. Bylo by sice hezké, kdyby mzdy v nepodnikatelské sféře rostly velmi rychle, jenže prostředky na mzdy ve státním rozpočtu jsou omezené ostatními výdaji a celkovými příjmy rozpočtu. Požadavky na další rychlý růst mezd tak automaticky znamenají požadavky na snižování výdajů v jiných oblastech nebo překračování schválených rozpočtových schodků a rostoucí zadlužení státu, se kterým rostou i úroky z něj placené.
Lepší ovšem není ani srovnání vývoje mezd a produktivity práce v soukromém sektoru. Zde se průměrná mzda zvýšila o 5,8% (reálně o 6,2%) na 15 633 Kč. Z výběrového šetření pracovních sil vyplývá, že zaměstnanost se v 1. čtvrtletí zvýšila o 0,7%. Aby byl růst mezd a produktivity práce v souladu, musel by se hrubý domácí produkt v 1. čtvrtletí meziročně zvýšit o 8,5%. Že jde o značně nepravděpodobný předpoklad, je zřejmé. Pokud by se HDP zvýšil o 2,0%, potom by se jednotkové mzdové náklady zvýšily zhruba o 6,1%. Reálné jednotkové mzdové náklady ovšem díky poklesu cenové hladiny (CPI i PPI) rostly ještě rychleji. Vývoj mezd je dnes pro firmy větší zátěží, než loňské posílení kurzu koruny. Ukazuje se, že mzdová rigidita (v tomto případě rigidita mzdové dynamiky) je v ČR hluboce zakořeněna. Existence nominálních rigidit je přitom jednou z důležitých příčin výkyvů ve výkonnosti ekonomiky. Pokud se mzdy či ceny (nebo směnný kurz) nepřizpůsobují změně reálných ekonomických podmínek (nabídkovým či poptávkovým šokům), je přizpůsobení ekonomiky pomalé a doprovází ho pokles hospodářského růstu a zvýšení nezaměstnanosti. Co asi může dělat exportní firma, když jí stagnuje či klesá odbyt na německém trhu a zároveň rostou výrobní náklady v důsledku zvyšování mezd?
Akcelerace růstu mzdových nákladů přichází v nejméně vhodnou dobu. Eurozóna balancuje na hraně recese, přičemž Německo už pod tuto hranu sklouzlo. Vývoj mezd představuje jednu z vážných hrozeb. Ani vstup do Evropské unie nemusí zabránit erozi konkurenceschopnosti české ekonomiky a zájmu zahraničních investorů v případě rychlého růstu jednotkových mzdových nákladů. Tomu lze zabránit jen jednou cestou: souladem mezi růstem mezd a produktivity práce.
David Marek