Česká společnost vymírá a stárne a negativní ekonomické dopady této demografické změny jsou již v dohledu. Na důchod se již těší silné poválečné ročníky a s generačním odstupem přijde další zlom v demografických poměrech při odchodu do penze silných ročníků z poloviny 70. let. Tyto změny se budou promítat napříč celým spektrem českého hospodářství – od hospodářského růstu … až po důchodový systém. A právě na ten jsme se pokusili blíže zaměřit. Závěry našich projekcí nejsou příliš lichotivé, o to větší pozornost si tento aspekt zaslouží.
Následující graf sestavený podle střední varianty demografické projekce ČSÚ ukazuje, že proces stárnutí a vymírání české populace již probíhá a po roce 2010 by měl navíc dále zrychlit.
Obr. 1: Počet obyvatel ČR do roku 2030 klesne o více než půl miliónu a počet osob starších 60 let se zvýší o polovinu (mil. osob)
Pramen: ČSÚ, Věková struktura obyvatelstva v letech 1993-2000 s výhledem do roku 2030
Dnešní důchodový systém spoléhá především na průběžné financování zakomponované do státního rozpočtu. Prostředky, které zaměstnanci a živnostníci odvádí do penzijního systému jsou ihned vypláceny současným penzistům. Na důchody bylo loni vyplaceno 213,7 mld. Kč (9,4% HDP) a schodek na důchodovém účtu tedy dosáhl 16 mld. Kč (0,8% HDP) se správními výdaji 19,7 mld. Kč. Letošní výdaje na důchody ministerstvo financí odhaduje na 225,8 mld. Kč.
Podle údajů z Ministerstva práce a sociálních věcí z letošního ledna bylo v roce 2001 jen na starobní důchody vyplaceno 140,7 mld. Kč. Vzhledem ke zvýšení průměrného starobního důchodu a zvýšení počtu osob pobírajících starobní důchod se v loňském roce celkový objem prostředků vyplacených na starobní důchody patrně zvýšil na 145 až 150 mld. Kč. Průměrný starobní důchod loni činil 6 833 Kč (43,5% průměrné hrubé mzdy), letos v prvním čtvrtletí se zvýšil na 7 054 Kč. Starobní důchod loni pobíralo 1,9 mil. osob.
Sestavování projekce budoucího vývoje salda průběžně financovaného důchodového systému se neobešlo bez analýzy předpokladů o změnách ve věkové struktuře obyvatelstva, míře ekonomické aktivity, míře nezaměstnanosti, inflaci, reálném růstu mezd, růstu produktivity práce, způsobu valorizace penzí a věkové hranici pro odchod do starobního důchodu. Dalšími předpoklady jsou stejná valorizace u všech typů důchodu a stabilní počet osob pobírajících jiný než starobní důchod.
Předmětem analýzy je potom devět variant vývoje průběžně financovaného systému v závislosti na zvoleném způsobu valorizace a věkové hranice pro odchod do důchodu. Všechny varianty počítají se zavedením změn v systému podle příslušných předpokladů do roku 2010. Odhady schodků na důchodovém účtu jsou shrnuty na obrázku č. 2. Z uvažovaných vychází jako přijatelná řešení varianta počítající s věkovou hranicí pro odchod do důchodu na 60 letech a valorizací důchodů po celou dobu o inflaci a třetinu reálného růstu mezd a varianta s odchodem do důchodu v 70 letech a plné valorizaci penzí, tj. o v souladu s růstem mezd. V obou případech by byl systém v mírném schodku, který by ovšem nepřesahoval 1% HDP. V obou případech by se výdaje na důchody udržely blízko dnešní úrovně, tj. těsně pod 10% HDP. Významný rozdíl je ovšem ve vývoji relace důchodů ke mzdám. Těsně před rozdělením Československa dosahoval průměrný důchod 52% průměrné hrubé mzdy. Od té doby se tento poměr snížil téměř o deset procentních bodů. V případě prvního přijatelného řešení počítající s valorizací o inflaci a třetinu reálného růstu mezd, by se tento poměr snížil na 25%. Pokud by si při realizaci této varianty budoucí důchodci chtěli udržet stejný velký důchod v relaci k výši mezd, museli by kromě příspěvku do průběžně financovaného systému začít spořit a vytvořit si vlastní dodatečné zdroje. Jinými slovy to znamená zvýšení významu dalších pilířů penzijního systému – kapitálového spoření, ať již v povinné či nepovinné formě. V případě valorizace ve stejné výši jako růst mezd je logické, že by se poměr mezi oběma proměnnými nezměnil.
Obr. 2: Projekce vývoje schodku důchodového systému (% HDP)
Pramen: projekce Patria Online
K přijatelnému řešení by samozřejmě vedla i vhodně zvolená kombinace předchozích řešení. Například valorizace důchodů o inflaci a polovinu reálného růstu mezd v kombinaci s prodloužením hranice pro odchod do důchodu na 65 let vede k přebytkům systému mezi 0,2% až 0,6% v horizontu celé projekce. Podíl důchodu k průměrné hrubé mzdě by ovšem klesla na 29%. Vytvoření doplňkových finančních zdrojů na stáří by tedy i v tomto případě bylo žádoucí.
Závěr
Potřeba reformy důchodového systému je nezbytná. Udržování současného systému by vedlo k neustálému zvyšování schodků, které by v následujících 27 letech mohly nakumulovat dluh, jehož současná hodnota přesahuje 2,5 bilionu korun (105% letošního HDP). Pokud by vláda trvala na zajištění dnešní úrovně penzí v relaci k průměrné mzdě pouze prostřednictvím průběžného financování musela by se věková hranice pro odchod do důchodu zvýšit na 70 let. V této souvislosti by bylo nutno zvážit vedlejší dopady. U osob v blízkosti hranice 70 let lze předpokládat jednak vyšší nemocnost, dále menší zájem ze strany zaměstnavatelů a také vyšší počet žadatelů o invalidní důchod. Všechny uvedené vedlejší dopady představují různé formy zátěže veřejných financí. Tato cesta má vzhledem k biologickým vlastnostem lidského druhu svá omezení.
Ostatní možnosti vyžadují rostoucí význam alternativních forem financování penzí, ať již prostřednictvím stávajícího penzijního připojištění či zavedením povinného spoření v penzijních fondech. Ani tato cesta není bez komplikací. Současná generace mladých lidí bude muset nadále přispívat do systému průběžného financování a zároveň si spořit na svou vlastní penzi, makroekonomické důsledky zvýšení míry úspor a vynuceného poklesu sklonu ke spotřebě budou dlouhodobé a významné. Mít děti je nákladné, nemít je ovšem také není zadarmo.
Existuje ještě jedna: zvrátit nepříznivé demografické projekce, ať již zvýšením mírou natality či imigrací.
Není žádným tajemstvím, že podobnými problémy prochází řada dalších evropských zemí, kde hlavní váha penzijního systému spočívá na průběžném financování. Podle analýz Evropské komise se má počet penzistů v EU do roku 2050 zdvojnásobit. Největším problémům čelí Velká Británie, kterou navíc brzo čeká další příval čerstvých důchodců. Demografické projekce jsou však hrozbou také ve Francii, Německu a Španělsku. Evropská komise dospěla k závěrům velmi podobným našim zjištění. Jednou z možných cest k udržení schodků na uzdě je podle Evropské komis zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu na 70 let u mužů a 65 let u žen. Komise také připouští možnost tolerování vyšší imigrace.
David Marek
Toto není celá analýza ne téma "Kdo si neuspoří, půjde do důchodu v 70 letech". Celý text naleznete ZDE. Analýza je k dispozici všem klientům VIP Patria, včetně těch, kteří si službu zaregistrovali na měsíční zkušební období zdarma.
Pokud nejste klientem VIP Patria a máte zájem o registraci služeb VIP Patria na zkušební období, klikněte ZDE.
Pokud máte zájem o registraci služeb VIP Patria na placené období, klikněte ZDE.
Bližší informace k službě VIP Patria naleznete
ZDE.
Vaše dotazy týkající se služby VIP Patria můžete zasílat na adresu info@patria.cz nebo můžete kontaktovat pracovníky Patria.cz na tel. čísle 221 424 332.