Tento čtvrtek bude bankovní rada ČNB opět rozhodovat o úrokových sazbách. Před centrálními bankéři navíc bude na stole ležet velká situační zpráva včetně oficiálních verzí nových prognóz inflace a hospodářského růstu. Ještě před několika týdny byly spekulace na další snížení úrokových sazeb natolik rozsáhlé, že tříměsíční PRIBOR klesl na 2,34%, šestiměsíční a roční PRIBOR shodně na 2,27%. Poté však přišla série vystoupení členů bankovní rady v médiích zvyšujících pravděpodobnost, že sazby nebudou dále klesat. 17. března si viceguvernér ČNB Luděk Niedermayer postěžoval, že finanční trhy podceňují snahu centrální banky hledět více kupředu a trh by se měl naopak začít připravovat na okamžik, kdy sazby začnou zvyšovat (
Niedermayer: nastal čas na úvahu o zvýšení sazeb). O deset dní později guvernér ČNB Zdeněk Tůma uvedl, že poslední data o hrubém domácím produktu nevytváří prostor pro další snížení úrokových sazeb, neboť odpovídají makroekonomické prognóze ČNB, na jejímž základě ČNB snížila úrokové sazby na konci ledna (
ČNB: nečekaně nízký růst HDP ve 4Q se odrazil v měnové politice již v lednu). Naposledy schladil spekulace minulý týden viceguvernér Oldřich Dědek (
Dědek: analytici podceňují inflační tlaky spojené se zvýšením daní ... není prostor pro snížení sazeb). Podle něj by čerstvá prognóza inflace z dílny ČNB již měla zahrnovat dopady zvýšení sazeb nepřímých daní. Při zvýšení očekávané inflace podle něj ČNB sotva může snižovat úrokové sazby. Po shrnutí nejvýznamnějších příspěvků do diskuse o úrokových sazbách od samotných centrálních bankéřů asi není potřeba dalších analýz. Situace se zdá být poměrně jasná. Zástupci ČNB začali používat nezvykle jasných formulací … možná proto, že jí finanční trhy doposud příliš nerozuměly (viz analýza
"Jak rozumí finanční trhy České národní bance").
Nicméně podívejme se na otázku úrokových sazeb také z pohledu fundamentálních ekonomických faktorů. Klíčovým parametrem pro nastavení úrokových sazeb je relace měnových podmínek a prognóz inflace a růstu HDP. Co se týče prognózy HDP, zvýšila se rizika jejího dalšího poklesu přicházející především ze zahraničí. Mezinárodní měnový fond, OECD a Evropská komise nedávno snížily své odhady letošního růstu v Německu i celé eurozóně. Tento faktor ještě nemohl být zahrnut v lednové prognóze ČNB. Pokud tedy ČNB zahrne tyto informace do svého odhadu, měla by se prognóza růstu HDP pro letošní rok snížit. S rozšířením mezery výstupu by měla klesnout i prognóza inflace. Stejným směrem by prognózu inflace mohl posunout pokles cen ropy na světových trzích. Nicméně avizované zahrnutí dopadů změn sazeb nepřímých daní by mělo převážit a prognóza inflace by se měla pohnout směrem vzhůru. V lednové prognóze inflace dopady změn daní zahrnuty nebyly vzhledem k tomu, že nebylo jasné, kdy k nim dojde. Poněkud paradoxní je, že zatímco ČNB se rozhodla do dubnové prognózy již změny daní zařadit, Poslanecká sněmovna vládní návrh na zvýšení spotřebních daní u lihu a tabáku zamítla. To ovšem není jediné úskalí. Změny daňových sazeb jsou vyjmenovány ve výjimkách z plnění inflačního cíle, což znamená, že bude-li inflace (správněji prognóza inflace) převyšovat inflační cíle a důvodem budou změny daňových sazeb, neměla by ČNB reagovat zpřísněním měnové politiky. Podle členky bankovní rady Michaely Erbenové jsou „pohyby cen v důsledku těchto administrativních opatření jasným kandidátem na uplatnění výjimky" (
Erbenová: Pokles cen je jen dočasný a nezpůsobí výraznější potíže). Jenže celá situace se řádně zašmodrchala. Viceguvernér ČNB Oldřich Dědek se však obává zvýšení inflačních očekávání a aplikací institutu výjimek z plnění inflačního cíle nepospíchá. Jinými slovy, růst inflace díky administrativním opatřením by měl být kompenzován přidušením tržních inflačních tlaků, čili za vyšší daně můžeme teoreticky zaplatit dvakrát: vyššími cenami a vyššími úrokovými sazbami. Otázkou je, zda má existence výjimek z plnění inflačního cíle smysl. Obavy z vývoje inflačních očekávání, mohou být vždy výmluvou pro jejich neuplatnění. Po odhlédnutí od tohoto problému je nutné porovnat prognózu jádrové inflace (čistá inflace bez potravin a pohonných hmot) s měnovými podmínkami. Podle našich projekcí by se měla jádrová inflace na začátku příštího roku vrátit k hodnotám, kde se pohybovala v první polovině loňského roku. Díky snížení prognóz růstu německého hospodářství a ekonomiky eurozóny se ovšem trajektorie budoucí jádrové inflace posunula mírně dolů. Při původně plánovaném příspěvku administrativních cenových změn by se celková inflace vrátila do spodní poloviny cílového koridoru. K uvolnění měnových podmínek navíc nyní dochází prostřednictvím směnného kurzu. V dubnu poprvé po 30 měsících nominální efektivní kurz koruny meziročně oslabil! K reálné depreciaci dále přispívá záporný inflační diferenciál. Díky zvýšení inflačních očekávání na jeden rok dopředu se také snížily ex-ante reálné úrokové sazby.
Analýza současného a očekávaného hospodářského vývoje prozatím nenaznačuje nutnost změny úrokových sazeb. Jak bylo uvedeno, k podobnému závěru směřují také někteří členové bankovní rady. Dosud je vše v pořádku. Nejasnost ohledně uplatnění výjimek z plnění inflačního cíle je ovšem alarmující. Schopnosti analytiků porozumět chování centrální banky rozhodně nepřidá.
David Marek