V sérii článků přineseme pohled na sektor veřejných služeb (utilities) v některých evropských zemích. Tato přiblíží jak obecnou situaci na evropském trhu, tak i nejvýznamnější obchodované podniky veřejných služeb v Evropě - E.ON, Enel, Suez, RWE, Endesa. To je z hlediska domácího akciového investora zajímavé zejména ze dvou důvodů:
* Z pohledu možné investice do akcií ČEZ by toto mělo poskytnout indikaci možného budoucího vývoje v sektoru elektroenergetiky u nás a v regionu. Vedle toho některé ze zmiňovaných společností budou pravděpodobně kandidáty na získání strategického podílu v ČEZ, rozhodne-li se vláda pro tuto privatizační alternativu.
* Jak ukáží některé úvahy v následujících částech série, samotná investice do západoevropských společností sektoru veřejných služeb má určité charakteristiky, které ji v současné době dělají zajímavými.
Společnosti sektoru veřejných služeb jsou většinou přítomny na následujících trzích:
elektroenergetika, plynárenství, vodárenství, odpadní hospodářství (některé potom, jako např. Enel, mají i významný podíl na trhu telekomunikací). Jako začátek proto krátce uveďme, jaký je stav co se týče liberalizace elektroenergetiky a plynárenství v Evropě.
Podle informací Evropské Komise bylo v roce 2001 v Evropské unii liberalizováno již 66 % trhu s elektřinou a 79 % trhu s plynem. Plně otevřené jsou trhy s elektřinou v Rakousku, Velké Británii, Švédsku, Německu a Finsku. Do roku 2007 se očekává úplné otevření také na trzích Dánska, Španělska, Belgie, Nizozemí a Irska. Jedinou zemí, kde je stále poněkud nejisté, kdy se energetický trh plně otevře, je Francie (situace zde je složitější i z toho důvodu, že stále není jasné pokud vůbec, a když ano, tak jak velký podíl doposud 100% státem vlastněné EdF bude privatizován). Podle údajů EK se očekává, že tamní trhy s elektřinou a plynem, stejně jako portugalské a řecké, budou v roce 2003 otevřeny pouze z cca 35 %.
Plně otevřený trh s plynem má Německo a Velká Británie, do roku 2008 by se k nim měla připojit Belgie, Španělsko, Rakousko, Švédsko, Nizozemí, Irsko a Itálie. Řecko, Portugalsko a Francie se otevřou jen z 35 %.
Podíl zákazníků, kteří využili možnost zvolit si dodavatele energií, se v jednotlivých zemích EU samozřejmě liší, všeobecně je ale poměrně nízký, pohybuje se většinou v rozmezí 5 - 20 %; nejméně v zemích Pyrenejského poloostrova (pouze 5 %).Výjimkou je Velká Británie, kde změnilo dodavatele 80 % firemních zákazníků.
Ačkoliv toto může indikovat omezený úspěch co se týče vytvoření jednotného trhu v této oblasti, liberalizace měla poměrně znatelný vliv na konvergenci cenovou (výjimku tvoří Itálie se stále nadprůměrnými cenami, na opačném konci spektra je Švédsko) s celkovým posunem cen směrem dolů. Typickým příkladem je Německo (E.ON), kde klesající ceny postupně až do roku 2000 působily velmi negativně na ziskovost v odvětví.
U nás se v lednu 2003 trh s elektřinou (otevřený doposud zhruba z 35 %) dále otevřel pro zákazníky se spotřebou nad 9 GWh, v roce 2005 si budou svého dodavatele moci vybrat zákazníci se spotřebou větší než 100 MWh a trh by měl být plně otevřen v roce 2006.
Dosud monopolní trh s plynem se má podle energetického zákona začít liberalizovat od roku 2005. Podle prohlášení ministra průmyslu a obchodu J. Rusnoka by se pak trhy s elektřinou a plynem měly liberalizovat zhruba stejným tempem, což indikuje, že proces liberalizace plynárenství bude výrazně rychlejší, než tomu bylo u elektroenergetiky. Vedle toho by měl český trh splňovat podmínky Evropské unie, kde by trh elektrické energie a plynu měl být plně liberalizován k 1. 7. 2007.
Na závěr prvního článku ještě poznamenejme, že nejen samotná rychlost liberalizace trhů s plynem a elektřinou má vliv na společnosti v těchto odvětvích, určitý vliv má i relativní rychlost jejich liberalizace. Zatímco např. u nás může RWE, která privatizovala státní podíl v plynárenství, díky svému know-how penetrovat trh obchodu s elektřinou, protože jeho liberalizace již je v pokročilé fázi, společnosti v elektroenergetice (ČEZ, regionální distributoři a ostatní) tuto možnost na trhu s plynem nemají.
Jitka Oppitzová, Jiří Soustružník, Patria Finance