Za necelý týden začne v ve dvanácti zemích Evropské unie největší logistická akce v historii: 200 milionů Evropanů si bude muset zvyknout na zcela jiné mince a bankovky, a budou se muset naučit počítat v eurech. Ceny veškerého zboží se den ze dne změní a místo kávy za 6 franků si budou kupovat stejné espresso za, uch, 0,83 eurocentů…
Euro nezačne od ledna platit jen ve třech státech EU: v Británii, Švédsku a Dánsku. Zatímco u dvou skandinávských zemí je přijetí eura jen otázkou času, Británie představuje jedinou výjimku v EU. Přijetí či nepřijetí eura má pro Británii menší ekonomický význam ve srovnání s ostatními státy EU. Británie stále ještě obchoduje s USA nohem více než ostatní státy EU a její hospodářský cyklus není příliš harmonizovaný s Evropou, takže Británie si právem může považovat svoji měnovou politiku za odlišnou od měnové politiky vhodné pro kontinentální Evropu.
Z těchto argumentů zjevně vycházel i guvernér britské centrální banky (která se jmenuje, ke zlosti všech Skotů, Welšanů a severních Irů Bank of England) Sir Edward George, když varoval před přijetím eura a sním spojené měnové politiky pro Británii. Sir George prohlásil, že jednotná měnová politika nemusí být nutně vhodná pro všechny členské země eurozóny.
Británie přitom zůstává v otázce připojení k euru velmi opatrná. Premiér Blair se zavázal předložit případný vstup k rozhodnutí v referendu a průzkumy veřejného mínění naznačují, že Britové by nyní euro odmítli. Nicméně, fyzické zavádění eura pomalu mění i skeptický postoj Britů. Řada firem již euro používá ve svém účetnictví a euro se nyní dostane do Británie i ve své fyzické podobě, když si ho budou přivážet turisté z návštěv kontinentu. Když byli Britové dotázáni, zda je zavedení eura i v Británii nevyhnutelné v horizontu deseti let, 62% řeklo že ano. Ještě před rokem mělo tento názor jen 31% dotázaných…
(Ondřej Schneider)