Čtvrteční rozhodování bankovní rady bude mimořádně složité a důležité. Na stole budou dvě důležité otázky. První z nich se týká úrokových sazeb, druhá kurzu koruny.
Nejdříve ke kurzu. ČNB má v podstatě pouze dvě možnosti: intervenovat, či neintervenovat. Přímá intervence ČNB bez dalších opatření nemá příliš smysl. Pokud by se však ČNB dohodla s vládou na rozumném scénáři nakládání s privatizačními příjmy, tj. velmi pozvolné konverzi rozložené do dlouhého období, mohla by ČNB doprovodit toto opatření také intervencí a zároveň snížením úrokových sazeb.
Na otázku úrokových sazeb již částečně odpověděl předchozí odstavec. Podíváme-li se na čerstvé hodnoty makroekonomických indikátorů, je úroková otázka méně jasná. Lze nalézt důvody pro snížení úrokových sazeb i jejich zachování na současné úrovni. Prostor pro snížení sazeb otvírá zpomalení růstu HDP a spotřeby domácností ve třetím čtvrtletí, klesající růstová dynamika v průmyslu, pokles ceny surovin na světových trzích, posílení kurzu koruny, očekávané další zpomalení růstu v zemích EU a očekávané nižší přírůstky mezd v české ekonomice v příštím roce. Naopak, pro zachování současné úrovně úrokových sazeb hovoří nečekaně vysoké zvýšení maloobchodních tržeb, dvouciferný růst úvěrů poskytnutých domácnostem. Zvláštním faktorem hovořícím proti snížení úrokových sazeb je tlak vlády na ČNB. Pokud by ČNB nyní snížila úrokové sazby, vypadalo by to, že ČNB není zcela nezávislou institucí. Po boji o nezávislost, který musela před nedávnou dobou podstoupit, by byl zdánlivý ústupek vládě kontraproduktivní. Dalo by se říci, že vláda dnes paradoxně ztěžuje uvolnění měnové politiky.
Jaký závěr z předchozích úvah učinit? Podle mého názoru existuje prostor pro mírné snížení úrokových sazeb. Otázkou je spíše načasování. Spíše bych se přiklonil k lednovému termínu než prosincovému jednání. Ve čtvrtek uvidíme.
(David Marek)