Guvernér České národní banky Josef Tošovský včera oznámil svoji rezignaci na funkci guvernéra k 30.11. Zároveň s ním odchází i člen bankovní rady Miroslav Hrnčíř. Zatímco Tošovský odchází do mezinárodní Bank of International Settlement v Basileji, Hrnčíř chce zůstat v ČNB na pozici výzkumného pracovníka.
Došlo tedy ke změně, kterou jsme předpokládali a očekávali. Guvernér neskrýval své znechucení z politizace ČNB, která se projevovala jak osobními ataky na něj a na celou národní banku, tak i návrhy zákonů, které mají ČNB znepříjemnit život a učinit ji povolnější k přáním politiků. Z čela ČNB tak odchází guvernér, který až na krátké intermezzo stál v jejím čele od roku 1990 a který převedl ČNB z role bývalé státní banky do podoby moderní centrální banky, vybavené úplným instrumentáriem nástrojů měnové politiky, se silným odborným zázemím a poměrně silnou autoritou na trhu. ČNB se může nejvíce pyšnit nízkou inflací a stabilním kurzem české měny. Inflace je dnes v ČR jedna z nejnižších v transformujících se ekonomikách a koruna je mimořádně pevnou měnou, když kurz korun vůči německé marce je dnes prakticky stejný jako před osmi lety.
ČNB se za guvernéra Tošovského samozřejmě dopouštěla i chyb. V počátcích transformace byla příliš liberální v udělování bankovních licencí, což se projevilo řadou bankrotů bank v polovině 90. let. Česká národní banka také zřejmě příliš dlouho váhala s přitvrzením měnové politiky i když signály přehřívání české ekonomiky v letech 1995 a 1996 byly již zřetelné. Na druhou stranu je dodnes patrné, jak obrovskou odvahu ČNB potřebovala na své rozhodnutí konečně měnovou politiku přitvrdit ve druhé polovině roku 1996.
Guvernér Tošovský zřejmě udělal rozhodující krok ve své kariéře na přelomu let 1997 a 1998 když přijal nabídku prezidenta Havla, aby se stal premiérem dočasné vlády. Tato vláda sice byla velmi populární a provedla některé rozumné kroky, zároveň se však Tošovský stal osobním nepřítelem číslo jedna Václava Klause, předchozího premiéra a předsedy ODS. Tato nevraživost se po nečekaném návratu Tošovského do ČNB přenesla na celou instituci a poslední dva roky sledujeme nepřetržité, často amatérské, ale o to bojovnější útoky na postavení České národní banky ze strany různých představitelů ODS.
Tošovský odstupuje v době, kdy jmenování nového guvernéra je ještě stále plně v rukou prezidenta republiky. To znamená, že v čele ČNB bude zřejmě stát jeden ze současných viceguvernérů: buď Zdeněk Tůma nebo Oldřich Dědek. Oba dva jsou odborníci a mají nezpochybnitelnou kvalifikaci. Oba si také zachovávají odstup od politiky a tvrdě brání nezávislost ČNB. Zatímco Tůma má za sebou zkušenosti ze soukromého sektoru (byl hlavním ekonomem Patria Finance), tak z mezinárodní EBRD, Dědek je bližší Tošovskému. Jmenování kteréhokoliv z nich by nemělo výrazněji změnit měnovou politiku ČNB, protože se zdá, že bankovní rada v poslední době postupovala jednomyslně.
Důležitým signálem pro budoucí utváření měnové politiky může být nejen jmenování nového guvernéra, ale i jmenování dvou nových členů bankovní rady místo odcházejícího Tošovského a Hrnčíře. Pokud se guvernérem stane Tůma nebo Dědek, bude muset prezident jmenovat i jednoho nového viceguvernéra nebo viceguvernérku. Dojde tedy zároveň ke čtyřem posunům v bankovní radě a to již může mít vliv na náladu a rozhodování tohoto orgánu. O nominacích na nové členy a nového viceguvernéra je předčasné spekulovat, největší šance na viceguvernérství může mít současný člen bankovní rady Luděk Niedermayer, který má uvnitř ČNB autoritu a udržuje si odstup od české politické scény. U dvou nových členů bankovní rady lze předpokládat, že jeden bude zvolen "zevnitř" ČNB a jeden by mohl pocházet z prostředí mimo centrální banky. Podobný model použil prezident Havel při doplňování bankovní rady v zimě 1999.
(Ondřej Schneider)