Kritika veřejných financí se zpravidla týká procesů generujících rozpočtové schodky. Druhou stranou mince je financování těchto schodků. Zde mělo ministerstvo financí pramálo problémů. Včerejší aukce k jednomu z mála problematických okamžiků patří. V aukci byly nabízeny dluhopisy se splatností v roce 2015 a kuponem 3,80 procenta v objemu sedmi miliard korun. Poptávka ovšem dosáhla jen pěti miliard. Od roku 1993 do současnosti se pouze pětkrát nepodařilo nalézt dostatečný zájem investorů při prodeji státních dluhopisů. Naposledy loni v červenci.
Obr.: Aukce státních dluhopisů: rozdíl poptávaného a nabízeného objemu (mld. Kč)
 Zdroj: ČNB |
Z jednoho případu nelze usuzovat na změnu situace na trhu s dluhopisy. Data z platební bilance ovšem poukazují na rostoucí zájem domácích investorů o dluhopisy v zahraničí. Není divu. V situaci, kdy se počítá se vstupem ČR do eurozóny v horizontu několika málo let, rating dlouhodobých závazků v domácí měně je v případě ČR nižší než u zemí eurozóny a výnosová křivka po celé délce leží pod svým protějškem v eurozóně, nemohou být dluhopisy českého státu bůhvíjak atraktivní investicí.
Vše je pouze otázka ceny, resp. výnosu. Období levného financování státního dluhu nepotrvá věčně. Dříve či později k tomu přispěje ČNB zvýšením úrokových sazeb, neboť při uzavření mezery výstupu patrně nebudou udržitelné záporné úrokové sazby na peněžním trhu, bude-li koruna posilovat přiměřeným tempem. Selský finanční rozum stejně jako kombinace faktorových modelů výnosové křivky s makroekonomickými modely říkají, že česká výnosová křivka by se měla postupně posouvat vzhůru a zmírňovat svůj sklon. Rizikem by se v budoucnosti mohly stát neřešené problémy veřejných financí. Stačí se podívat na maďarské státní dluhopisy v posledních dnech.
Hádanka na závěr: Česká ekonomika v 1. čtvrtletí dále akcelerovala, a přesto se sklon výnosové křivky zvýšil (delší výnosy stouply více než krátké), ačkoli teorie prověřené empirií vyspělých finančních trhů popisují přesně opačný vývoj. Kde se stala chyba?