Ke konci června se státní rozpočet přehoupl do přebytku 7,6 miliardy korun z květnového schodku 12,2 miliardy korun. Pro srovnání loni v polovině roku jsme měli státní finance (nikoli veřejné) také v přebytku, a to 3,8 miliardy korun. Rozpočtové příjmy se meziročně zvýšily o 10,0 procent, výdaje 9,2 procenta. Jsme v černých číslech a výrazněji než loni po šesti měsících hospodaření vlády. Je to dobře? Je to špatně? Dobře, ale …
Celkové daňové příjmy (včetně pojistného na sociální zabezpečení) meziročně stouply o 7,5 procenta. Hrubý domácí produkt v běžných cenách se podle našeho odhadu v první půli roku zvýšil o 7,6 procenta. Podobnost nikoli náhodná. Jen připomeňme, že se mírně snížilo zdanění příjmů právnických i fyzických osob. Rozpočet je přitom postaven na předpokladu, že se nominální HDP letos zvýší o 6,6 procenta. Ekonomika opět pomáhá rozpočtu více, než se čekalo. A není sama. Z loňska si vláda skrze rezervní fondy převedla do letošního rozpočtu 30 miliard korun. Dalších 16 miliard, tedy o 2,1 miliardy více než loni, představují dotace a kompenzační platby z rozpočtu EU.
Příznivé hospodářské situace vláda využila ke zvýšení výdajů. V polovině roku již utratila na sociálních dávkách 53,2 procenta celoročního rozpočtu. Dlouhodobě zanedbaná reforma financování zdravotnictví si vyžádala předsunutou platbu Všeobecné zdravotní pojišťovně v objemu 3 miliard korun. Celkové rozpočtové výdaje prozatím drží pod alikvótou poměrně zdrženlivé utrácení v oblasti kapitálových výdajů.
Schválený rozpočet na letošní rok počítá se schodkem 74,4 miliardy korun. Díky rychlejšímu růstu ekonomiky by to mohlo být nakonec o pár miliard méně. Přesto pokud loni rozpočet dosáhl schodku 56,4 mld. Kč a ekonomika se pohybovala pod svým potenciálem, potom by letos při pokračování rychlého růstu HDP, měl schodek klesnout. A to mluvíme pouze o státním rozpočtu, části veřejných financí. Veřejné rozpočty jako celek by měly podle našeho odhadu propadnout do schodku cca 3,5 procenta HDP z loňských 2,6 procenta HDP (dle ESA 95). Podle dnes schváleného předběžného návrhu rozpočtu na příští rok by se situace neměla zlepšit ani příští rok, neboť schodek veřejných rozpočtů by měl dosáhnout 3,8 procenta HDP, a to ještě při realizaci poměrně dramatických škrtů ve výdajích. Pokud by se s veřejnými financemi nic neudělalo, potom by kombinace jejich dlouhodobého zanedbávání, již schválených předvolebních dárečků a očekávaného zpomalení ekonomiky mohla nafouknout schodek veřejných rozpočtů až na šest procent HDP. Takto rozsáhlý schodek se stal příčinou snížení maďarského ratingu.
Je otázkou, zda bude česká ekonomika růst šesti- či sedmiprocentním tempem věčně. Jaký by byl asi schodek státního rozpočtu a deficity veřejných financí, kdyby rostla třeba jen o tři procenta ročně? Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. V případě fiskální politiky to platí naopak a současná čísla popisující vývoj ekonomiky (a daňových příjmů) jsou příliš hezká na hledání odvahy k reformám. S varováním o skutečném stavu věcí přišla vláda až při balení osobních věcí ve Strakově akademii. Pokud bychom navíc rozpočtová čísla očistili o vliv hospodářského cyklu, už dávno bychom zjistili, že bilance odcházející vlády je smutným příběhem o tom, jak nereformovat veřejné rozpočty, ale jen o tom neustále mluvit. Čerta ze zdi ale prozatím nesmazaly ani úvahy potenciální středopravé vládní koalice, která zaměňuje daňovou reformu za reformu veřejných rozpočtů.