Ačkoliv Čína má více než 1,3 miliardy obyvatel z nichž zhruba 100 milionů je ve věku, kdy by mohli (nebo měli?) navštěvovat vysokou školu, skutečný stav čínských universit je mnohem skromnější. Například Šanghaj, nejbohatší čínské město, má zhruba 20 milionů obyvatel, nicméně vysokoškolských studentů je zde jen asi 200 tisíc a především ve společenských oborech se jim dostává velmi specifického vzdělání. V celé Číně se loni na magisterskou úroveň studia přihlásilo jen 1,28 milionu studentů.
Zdá se však, že rychlé změny v čínské společnosti začínají doléhat i na university. Na jedné straně se zvyšuje tlak studentů na konkrétní přínos jejich vzdělání. Více než polovina čínských studentů například považuje dvouleté magisterské studium za zbytečné plýtvání časem. Dokonce více než třetina studentů, kteří již jsou na magisterském stupni svého rozhodnutí lituje. Pro většinu z nich dodatečné dva roky studia nepřinášejí žádný přínos z hlediska budoucího zaměstnání. To do značné míry reflektuje sále ještě nerozvinutou čínskou ekonomiku, kde řada vysokoškoláků končí ve státní administrativě. Nejžádanější pozice, tj. zaměstnání u zahraniční firmy, pokud možno ve finančním sektoru, pak zase závisí spíše na schopnosti domluvit se anglicky a představě o fungování mezinárodních finančních trhů. Ani v jedné z těchto klíčových dovedností toho ovšem čínské university mnoho nenabízejí.
Některé university v Číně se snaží tento nesoulad alespoň částečně odstranit. Na většině již dnes působí tzahraniční učitelé, z Evropy i z USA. Šanghajská universita se nyní pokouší nalákat odborníky s mezinárodním kreditem a nabízí jim na místní poměry velmi vysoký plat (350 tisíc yuanů, tj. téměř 50 tisíc dolarů) plus dalších 450 tisíc yuanů na pronájem bytu (které jsou v Šanghaji velmi drahé) a k tomu ještě výzkumné granty ve výši 0,5-1,5 milionu yuanů. Plán je přivést do Šanghaje odborníky ve věku do 45 let, kteří by se stali základem nových výzkumných a výukových týmů.
Až několik příštích let ukáže, zda se podobné představy podaří naplnit a zda čínští studenti začnou považovat i vyšší formy vysokoškolského vzdělání za užitečné. Ale rozhodně se nedá říci, že by čínské vysoké školy stály na místě a nesnažily se přizpůsobit prudkým změnám okolo nich. Možná by čeští rektoři, až zabezpečí pro své university bájných 60 miliard z evropských fondů, mohli přijet do Číny a přemýšlet, jak ty peníze utratit.
Autor krátkodobě působí na East China Normal University v Šanghaji, jinak vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.