Známky toho, že po zastavení volného pádu nechá Fed ekonomiku, aby si prošla bolestivým ozdravným procesem, v tuto chvíli neexistují. Podle prohlášení jeho zástupců mají navrch stále obavy z deflace – tedy ze scénáře „Japonsko“. Poučný je v tomto ohledu pohled na to, co kdysi sám šéf Fed doporučoval této zemi jako lék na její ztracenou dekádu.
Pan Bernanke ve své eseji z roku 1999 (Japanese Monetary Policy: A Case of Self-Induced Paralysis) argumentoval, že Japonsko (tedy jeho centrální banka BoJ) by mělo přijmout za svůj cíl cenovou úroveň, nikoli určitou velikost inflace. Inflační cíl totiž "odpouští" předchozí deflaci – to, co bylo na poklesu cen „ztraceno“, není opětovným dosažením dlouhodobého inflačního cíle znovu získáno. Naproti tomu cílování cen vyžaduje, aby centrální banka dohnala onu cenovou ztrátu následujícím obdobím vyšší inflace – tj. tak, aby bylo opět dosaženo požadované cenové úrovně (např. měřené CPI). Bernanke tak explicitně navrhuje dvě fáze boje s deflací – první „doháněcí“, která dožene ceny tam, kde by měly být a druhou, standardní, kdy již monetární politika sleduje standardní inflační cíl.
Bernankeho návrh nebyl a není žádným detailem, šlo by o poměrně razantní změnu v přístupu centrální banky. Jeho rizikem je vyvolání dlouhodobých vysokých inflačních očekávání, nebo obecněji nemožnost „otáčet s tankerem monetární politiky jako s malým člunem“ podle toho, jak se situace vyvíjí. Bernanke ale byl (a je?) toho názoru, že komunikačně schopný předseda banky dovede vysvětlit, že jde o jednorázovou věc.
Podobně razantní je jeho tehdejší (a zřejmě i současný) pohled na spolupráci mezi vládou a centrální bankou. Podle něho by spolupráce mezi nimi v Japonsku mohla pomoci vyřešit problémy spojené se ztracenou dekádou. Jako příklad ve zmíněné práci udává daňové škrty pro domácnosti a podniky financované nákupy státního dluhu ze strany BoJ (tedy snížení daní financované penězotvorbou). To ve spojení s výše uvedeným cílováním úrovně cen umožní reflaci ekonomiky. Měnová a fiskální politika by tak dohromady zvýšily nominální bohatství v sektoru domácností, které pak budou zvyšovat nominální výdaje, a tedy i ceny. Bernanke ve své práci uvádí i druhou stranu mince - že uvedené jen znamená nahradit budoucí daně (financující deficit ze snížení daní současných) jinými formami daní - inflací. V kontextu situace v Japonsku je ale podle něho podpora hospodářského oživení důležitější (včetně toho, že by měla přinést snížení dluhu, apod.).
Výše uvedené mechanismy nejsou něčím novým, doposud nepopsaným. Jde spíše o to, že pan Bernanke vidí uvedené razantní postupy jako přijatelné, ba dokonce žádoucí, a jejich rizika jako méně důležitá. Máte již připravený investiční plán B - „inflace se vymyká kontrole“? Akcie v historii nebyly tím nejlepším zajištěním proti rostoucím cenám, alespoň ne v krátkém období.
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.