Vliv volně dostupných peněz je pozoruhodný. Před rokem investoři panikařili a hovořilo se o další Velké depresi. Nyní se MSCI World index nachází o více než 70 % nad svým minimem z březnu 2009. Tento stav vznikl z velké části díky úrokovým sazbám ve výši 1 % či méně v Americe, Japonsku, Británii a eurozóně, které donutily investory, aby nehromadili hotovost, ale nakoupili riziková aktiva.
Co se týče veškeré paniky minulého roku, je třeba uvést, že hodnoty aktiv nikdy zcela nedosáhly tak nízkých úrovní, které byly typické pro jiná minima medvědího trhu a nyní se ceny na některých trzích jeví díky rally jako poměrně vysoké. Na americkém trhu s nemovitostmi, kde krize začala, cena domů přibližně odpovídá hodnotě na základě výnosů z nájmů, avšak v Británii jsou z tohoto pohledu ceny nadhodnoceny o téměř 30 % a v Rakousku, Hong Kongu a ve Španělsku téměř o 50 %.
Akciové trhy jsou stále daleko od svých rekordních výšek; americký trh se nachází přibližně 25 % pod úrovní dosaženou v roce 2007. I tak je však stále o téměř 50 % nadhodnocený, pokud použijeme nejlepší dlouhodobé měřítko, které používá zisky upravené tak, aby odrážely ekonomický cyklus a ceny na něm jsou nyní srovnatelné se dvěma ze čtyř nejvyšších cenových úrovní 20. století, které byly dosaženy v letech 1901 a 1966. Centrální banky vidí tuto rally jako vítaný vedlejší efekt jejich politik. V roce 2008 způsobily padající trhy začarovaný kruh neplacení dluhů a nucených prodejů aktiv investory, které tlačily ceny aktiv ještě níže. V loňském roce bylo zapotřebí, aby se trh vzchopil a došlo ke stabilizaci ekonomiky, nyní však čelíme nebezpečí vzniku bublin.
Vedle vysokých cen aktiv jsou dvěma klasickými symptomy bubliny rychlý růst objemu úvěrů pro soukromý sektor a veřejné nadšení pro určitý druh aktiv. Nyní nepozorujeme známky ani jednoho z nich. Avšak čím déle se budou úrokové sazby ve světě pohybovat poblíž nuly, tím větší je nebezpečí vzniku bublin – s nejvyšší pravděpodobností na komoditách a na rozvíjejících se trzích, kde jsou investoři optimističtí ohledně růstu a navázáním jejich měny na dolar dochází k importu uvolněné monetární politiky.
Centrální banky mají paletu nástrojů, které mohou použít, aby zabránily vzniku bublin. Požadavek vyšší kapitálové vybavenosti může omezit spekulativní výstřelky. Jak v uplynulém týdnu tvrdil Ben Bernanke, předseda Federálního rezervního systému, nárůst cen domů v Americe mohl být v minulosti eliminován lepší regulací bank. Nejvýkonnějším nástrojem jsou samozřejmě úrokové sazby. Avšak centrální banky jsou obezřetné při jejich použití na propíchnutí bublin, protože tím zároveň riskují poškození růstu.
Investoři však mají i tak spoustu důvodů k obavám. Problém pro ně neznamená jen fakt, že valuace se zdají být na historické standardy vysoko. Jde také o to, že současná kombinace vysokých cen aktiv, nízkých úrokových sazeb a masivních fiskálních deficitů není udržitelná. Úrokové sazby zůstanou na nízké úrovni pouze v případě pomalého růstu. Avšak pokud ekonomiky porostou pomalu, pak zisky neporostou dost rychle na to, aby ospravedlnily převládající úroveň cen domů. Pokud však na druhé straně mají trhy pravdu ohledně šancí na ekonomický růst a současné oživení je udržitelné, pak budou centrální banky koncem tohoto roku reagovat snížením nabídky levných peněz.
Ještě větší krátkodobé riziko však může představovat fiskální politika. Řada vlád reagovala na krizi tím, že převzala dluhové zatížení privátního sektoru a vložila jej do svých vlastních rozvah. To způsobilo obrovskou trhlinu ve vládních financích. Například deficity v Americe a ve Velké Británii zůstávají na úrovni převyšující 10 % HDP. Spoustě vlád rozvinutých zemí se doposud relativně snadno dařilo tyto deficity financovat. V časných stádiích krize byli investoři šťastni, že volí bezpečí vládních dluhopisů. Pak centrální banky přešly na kvantitativní uvolňování, což je elegantní termín pro vytváření peněz. Např. The Bank of England nakoupila ekvivalent jednoho ročního fiskálního deficitu. Ale nyní se objevují známky toho, že touha investorů po vládním dluhu již může být nasycena, protože vidí, že by se letos mělo vydat obrovské množství vládních dluhopisů a zároveň by mělo dojít i k ukončení programů kvantitativního uvolňování.
Investoři by chtěli vidět jasné plány na snížení deficitů ve středním období a to spíše s důrazem na škrty než na zvýšení daní. Avšak u politiků se projevuje nervozita z reakce voličů. Trhy již testovaly schopnost slabších vlád nést zátěž jejich dluhu. Dubaj se musela obrátit pro pomoc ke svému bohatšímu sousedovi, Abu Dhabi. V eurozóně se vyskytly pochybnosti ohledně ochoty Řecka prosadit požadovaná přísná opatření. Voliči ale budou zřejmě popuzeni z nákladů na snížení vládních deficitů, zvláště je-li hlavním cílem splacení zahraničních úvěrů. To povede k měnovým krizím a rozepřím mezi zeměmi. Tu můžeme v současnosti pozorovat mezi Islandem, Velkou Británií a Holandskem ohledně zákona za kompenzace vkladatelů v islandských bankách. Takové spory povedou k dalšímu nárůstu volatility na trzích.
Investoři v pokušení čerpat klid z toho, že ceny aktiv jsou stále pod svými vrcholy, by neměli zapomínat na to, že mohou ještě hodně klesnout. Japonský akciový trh se stále obchoduje na 25 % úrovně, kterou dosáhl před 20 lety. NASDAQ se obchoduje na polovině úrovně dosažené během internetové bubliny. Dnes je úroveň cen mnoha aktiv podporovaná jen neudržitelnými fiskálními a monetárními stimuly. Něco musí povolit.
(Zdroj: The Economist)