Finanční a do určité míry nejenom finanční tisk se v poslední době začal hemžit výrazy, které jsou pro velkou většinu čtenářů z oblasti sci-fi, pokud je někteří rovnou neberou jako nadávku. H1N1, Opencard, CDS…
Jsme na finančním serveru, nechme tedy prasečí chřipku a předraženou tramvajenku jinému typu médií a pojďme se podívat na posledně zmíněnou zkratku – CDS. Prosím nezaměňovat se zkratkou CSI (Miami či Las Vegas)…podobnost je zde čistě náhodná.
CDS je zkratkou pro tzv. „credit default swap“ – dvoustranný kontrakt, v němž kupující strana platí prodávající straně sérii plateb a naopak dostává od prodávající strany plnění v okamžiku, kdy u kreditního instrumentu (dluhopisu, úvěru) k němuž je CDS navázán, dojde k tzv. „kreditní události“. Za tu je nejčastěji, byť ne exkluzivně, považováno například nesplacení zmíněného dluhopisu či úvěru. Další možností je například situace, kdy zmíněný instrument prochází restrukturalizací (např. prodloužení splatnosti dluhopisů, změna jejich formy) nebo došlo ke snížení investičního ratingu.
CDS jsou velmi často přirovnávána k pojistce – kupující (pojistky) platí předem stanovenou cenu a dostává plnění (pojistné) v okamžiku, kdy nastane některý z jevů (pojistná událost) popsaných v podmínkách dané pojistky (CDS). Nelze však tuto logiku aplikovat paušálně, existují mnohé rozdíly:
- Kupující CDS vůbec nemusí vlastnit „podkladový“ instrument. Pokud dovedeme tuto úvahu o jeden krok dále, kupující dokonce v případě kreditní události nemusí utrpět vůbec žádnou škodu. CDS může být koupeno jako čistě spekulativní nástroj bez jakékoliv faktické expozice na podkladové aktivum. V případě pojistky je však obvykle vyžadováno, aby kupující skutečně držel aktivum na které tuto pojistku kupuje. Těžko uzavřete pojistku na auto, když ho nemáte.
- Prodávající CDS nemusí být regulovaným subjektem, pojišťovna ano.
- Prodávající CDS nemusí udržovat žádné rezervní fondy na případnou výplatu kupujících.
- Pojišťovny pokrývají riziko pojistných plnění formou tvorby pojistných rezerv, založených na pravděpodobnostních tabulkách. Obchodníci s CDS řídí své riziko nejčastěji formou reverzních operací, kde expozici na jednom CDS zajišťují opačnou pozicí na stejném nebo podobném instrumentu.
- Ve Spojených státech jsou CDS předmětem „mark-to-market“ účetnictví a mohou tak na bilancích bank zavádět nemalou volatilitu.
- Zatímco u pojistek je požadováno odkrytí všech rizik, u CDS žádný takový požadavek neexistuje. To se ukázalo jako fatální v okamžiku problémů americké pojišťovny AIG, která působila jako protistrana nemalého počtu CDS kontraktů. Nebýt zásahu státu, důsledky mohly být nedozírné.
A co Vám cena CDS (resp. pohyby ceny CDS) říkají? Zde analogie s pojistkou funguje téměř stoprocentně – čím vyšší cena, tím dražší pojistka a tím rizikovější klient. Jasné jak facka. Až tedy zase uslyšíte, že „CDS spread“ na dluhopisy Řecka opět vyskočil výše hned budete vědět, co se děje – rizikový profil emitenta se zhoršuje. Cena CDS se obvykle vyjadřuje v bazických bodech z nominále podkladového aktiva. Včera večer se „pojistka“ na Řecko obchodovala na +400 bodech zatímco ještě v září loňského roku to bylo jen +113 bodů. S pacientem to vypadá bídně…
P.S. CDS na Portugalsko a Španělsko se včera večer začaly obchodovat na ročních maximech…
Hezký zbytek týdne přeji,