Paul Krugman, jeden ze silných oponentů plánu fiskálních úspor, se ve dvou svých posledních zamyšleních na svém blogu věnuje tomu, jaké skutečné úspory plány přinesou a co v současné situaci může dělat Fed.
A. Skutečné úspory
Předpokládejme, že omezíme výdaje o 1 % HDP. Pokud se tak stane v situaci, kdy Fed nemůže vyvážit vliv tohoto snížení na poptávku snížením sazeb, ekonomika poklesne. Řekněme, že multiplikátor je 1,4, ale toto číslo si můžete změnit, jak je libo.
Slabší ekonomika znamená menší rozpočtové příjmy. Předpokládejme, že každý dolar růstu či poklesu odpovídá 0,25 dolarům příjmů, což je konzervativní předpoklad. Utahování fiskální politiky pak sníží výnosy o 0,35 % HDP a skutečné úspory jsou jen 0,65 %.
Pokud by úspory nenastaly, vláda by si musela půjčit. Předpokládejme, že reálný úrok je 3 % (ve skutečnosti je nyní mnohem nižší). Dlouhodobý přínos úspor ve formě snížení úrokových plateb je tak 0,0195 % HDP (3 % krát 0,65 %).
Navíc je třeba zvážit negativní efekty úspor ve formě zaměstnanců, kteří navždy opustí řady zaměstnaných, snížených investic, promrhaných talentů, atd.. Tento efekt přitom nemusí být příliš velký na to, aby vyvážil odhadovaný přínos úspor. Pokud je marginální daňový efekt HDP 0,25, snížení budoucího HDP o 0,08 % stačí na to, aby tento přínos smazalo.
Je důležité pochopit, že neříkám, že vládní výdaje se vždy zaplatí a že šetření je kontraproduktivní. Uvedené mechanismy jsou specifické pro ekonomiku v pasti likvidity. Ale to je situace, ve které se nyní nacházíme.
B. Zvýšení inflačního cíle
V normálních časech platí, že síla Fedu pramení z jeho schopnosti hýbat s krátkými sazbami. Ty jsou nyní u vládního dluhu v podstatě u nuly. Co může udělat jiného?
Začněme s dlouhodobými sazbami. Nejjednodušší model jejich chování říká, že je určují očekávání vývoje sazeb krátkodobých. Pokud by to byla pravda, nákupy dlouhých dluhopisů ze strany Fedu by na jejich výnosy neměly žádný vliv.
Ve skutečnosti ale sebou nákup dlouhých dluhopisů doprovází riziko poklesu jejich hodnoty v případě růstu sazeb. Substituce mezi nimi a dluhopisy krátkými je tedy zřejmě nedokonalá. Fed tudíž může svými nákupy ovlivnit výnosy dlouhých dluhopisů. Efekt ale nebude velký ani v případě, že jich nakoupí za bilióny dolarů. Další prostor nabízí nákupy privátního dluhu. Ten s sebou nese riziko a je tedy nedokonalým substitutem dluhu vládního. Opět ale není jasné, jak velký vliv by tato operace měla.
Skutečně efektivní by byl důvěryhodný závazek vyššího inflačního cíle, který by snížil reálné sazby. To však není na pořadu dne. Alespoň prozatím.
(Zdroj: NYT)