Zpráva o tom, že Čína předehnala Japonsko a je druhou největší světovou ekonomikou, podnítila velkou diskusi. Zdůrazňuje se, že se do roku 2030 může stát největší světovou ekonomikou. Bere se to jako důkaz, že 21. století se stane „stoletím Číny“.
To je pravda, ale je tato „zpráva“ skutečnou novinkou – v tom smyslu, že by přinášela něco nového? Ne. Až se Čína v nadcházejících dvou desetiletích opravdu stane největší světovou ekonomikou, ona a svět se budou vracet k tomu, co bylo dříve běžné.
V roce 1800 byla Čína největší ekonomikou na světě. Její impérium bylo nejsilnější, nejbohatší a možná nejlépe řízené na Zemi. Nejbohatší lidé na planetě byli Číňané. Následující století a půl znamenalo čínský pokles a vzestup Západu, takže Čína, kterou jsme znali, byla chudší a méně „rozvinutá“. Nicméně toto období je jen výjimkou v pravidle minulosti. Již před 100 lety zde byly prognózy o čínském návratu k blahobytu a moci. Naše knihovny jsou plné knih ze začátku 20. století s titulky jako Čína probuzena, Probouzení Číny, Vzestup Číny a Nové síly ve staré Číně: Nevítané, ale nevyhnutelné probuzení.
Čína stála na pokraji století prosperity již před 100 lety. Stala se první asijskou republikou. Prožila první zlatý věk čínského kapitalismu a z Šanghaje udělala kosmopolitní centrum Asie. A před komunistickou revolucí vytvořila jeden z nejdynamičtějších systémů vyššího vzdělání na světě. A kdyby nebylo katastrofické vlády Mao Ce-tunga ve třetím čtvrtletí 20. století, Čína by již dávno předstihla Japonsko v ekonomickém rozsahu a vlivu. Pokud se zeptáte, zda bude 21. století stoletím Číny, odpovědí bude, že ne. Mnohá století v minulosti byla čínskými stoletími a předpokládám, že v budoucnu ještě mnohá budou.
Uvedené je výtahem z článku „China's Ascent Signals a Return to Historical Norms“, jehož autorem je William C. Kirby, profesor na Harvard Business School a Harvard University.
(Zdroj: HBR)