Z rádia zní, že na to, aby mohlo být provedeno nějaké bezpečnostní cvičení v JE Temelín, musí být „namodelována situace, která má pravděpodobnost vzniku ne jednou za deset milionů let, ale jednou za sto milionů let“ (omlouvám se za případně nepřesnosti). V mozku denně sledujícím dění na finančních trzích to (opět) vyvolává určitý údiv nad tím, jak široce a nekriticky je naší společností protkáno posuzování toho, co se může a nemůže stát, na základě, mírně řečeno, pochybných konceptů. Na stejném principu jako o ztrátách investičních portfolií tak uvažujeme o tom, že z nebe budou padat žáby, o haváriích v chemičkách, pravděpodobnosti příchodu povodní (ony staleté a tisícileté povodně), atd. Jinak řečeno – o všech těchto jevech uvažujeme stále jako o v podstatě neexistujících černých labutích.
Podívejme se krátce a snad jednoduše na to, na čem je v principu založen management rizika finančních institucí a jak napovídá výše uvedené, i management mnoha rizik dalších. Graf ukazuje rozložení denní návratnosti náhodně vybraného indexu – z celkového počtu 1.387 dní bylo něco přes 250, kdy posílil o 1 %, 200, kdy posílil o procenta dvě, atd.:
Nyní si z nějakého důvodu chci odhadnout, s jakou pravděpodobností při investici do tohoto aktiva ztratím za jeden den více jak 4 %. Udělám rychlý, „logický“ a přitom absolutně nepodložený předpoklad, že budoucnost bude cca stejná jako minulost. Takto „uvažovat“ bude ale pravděpodobně i prase večer před zabíjačkou. Také z toho, co doposud vidělo, nemá jediný důvod k obavám (pokud nemělo ve chlívku staršího kolegu). Pohlédnu tedy na graf, krásně připomínající ono bájné zvonu se podobající pravděpodobnostní rozdělení. A vidím, že ztráty 4 % byly realizovány asi ve 40 případech, ztráty větší dohromady asi v dalších 40 případech. To je dohromady 5 % všech obchodních dní. Sofistikovaně odvozený a znějící závěr – ztrátu větší než 4 % bude realizovat jen v 5 % všech obchodních dní. To je krásné, potěšen tím, jak jsem chytrý, titul kupuji (nejlépe na margin), následující den padá Lehman Brothers. Mě ale oslabení akcie o desítky procent nevadí, protože vím, že se právě stalo něco, co se stává pětkrát za sto let. Za pár měsíců se sypou trhy kvůli Dubaji. Jsem klidný, protože vím, že mám smůlu vybranou na několik století dopředu. Přichází Řecko ...
Samozřejmě, že lze najít kupu případů, kdy uvedený postup cca funguje. Dovolím si ale tvrdit, že to je většinou v době, kdy nám to je celkem jedno, Ve vlnité době, kdy potřebujeme, aby fungovaly všechny předpokládané VaR, korelace aktiv v portfoliích, citlivosti, apod., se se železnou pravidelností sesypou. Je to jako mít brzdy, které perfektně fungují na rovinách, při pohybu volantem se ale vypínají. V grafu neznatelný „ocas“ na levé straně zvonu se pak stává dominantou celého obrázku.
Používání podobných měřítek má v podstatě jediný základ - nic lepšího nemáme a rádi si hrajeme na chytré. Za našimi modely je ale někdy schována nemohoucnost, respektive neochota si ji přiznat. Důvod je jednoduchý, ale pro mnohé nepřijatelný – lidská mysl neumí nic jiného, než extrapolovat minulost do budoucnosti (či spíše na základě představy minulosti tvořit představu budoucnosti, i naopak; to už je ale pro většinu naprosto nepřijatelná teze). Oblíbené vysvětlení našeho následného překvapení je pak to, že za to mohl jakýsi záhadný a nepredikovatelný „lidský faktor“. Pak se ale i přes námi uznanou a evidentní nepredikovatelnost této lidské neřízené střely opět vesele vrátíme k našim modelům a děláme, že se na ně dá bezmezně spoléhat.
Pan Taleb, který svou tezí o černých labutích tento vzorec chování nabourává, asi nikdy neviděl film Jáchyme hoď ho do stroje. Myslím ale, že by při pohledu na Dr. Chocholouška a jeho odhady pravděpodobnosti ve formě „maximálně jednou za deset let“, rychle se zvyšující na „maximálně třikrát za deset let“, pookřál. Alespoň na úrovni humoru totiž asi chápeme, že hrát si s pravděpodobnostmi, či se na ně spoléhat, je dosti ošemetné. Pak nezbývá než sdělit: „Náš ústav se vám mými ústy co nejsrdečněji omlouvá za toto politováníhodné nedopatření.“ Dívat se na Chocholouška s bazukou je zábavné, pohled na hroutící se trhy méně, černým labutím nad Černobylem se asi nesmál nikdo.
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.