Evropská centrální banka by se měla přestat tolik bát „domnělého rizika“inflace a raději se zaměřit na rostoucí hrozbu deflace, která je potencionálním následkem měnových válek, řekl ekonom Nouriel Roubini. Kroky, které ECB podniká ze strachu z inflace duší oživování v zadlužených ekonomikách eurozóny, jimiž jsou Portugalsko, Itálie, Irsko, Řecko a Španělsko, tzv. skupina zemí PIIGS.
ECB by podle Roubiniho měla vážně zvážit strategii kvantitativního uvolňování po vzoru Spojených států a Velké Británie. „Tvrdohlavá ECB raději zamítne jakoukoli možnost pomoci zemím PIIGS k oživení, než aby zvážila další QE, které považuje za nepřijatelné z obav z rostoucí inflace. Těmto zemím přitom hrozí nákaza deflací, nikoli inflace,“ varuje ekonom.
Roubini říká, že měnové konflikty dosáhly bodu varu, kdy utrácivé země nutně potřebují posílení domácí poptávky, aby mohly snižovat dluh, zatímco spořivé země odmítají snížit svou závislost na čistém exportu. „Tato hra s nulovým součtem znamená, že výhra jedné země znamená prohru té druhé, následkem budou kompetitivní devalvace.“ Pokud přitom Čína a další rozvojové země s obchodními přebytky budou nadále bránit zhodnocení svých měn – a tím růstu inflace ve svých ekonomikách –, jedinou možností pro deficitní země, které touží po slabší měně, je trvalá deflace, která povede k druhému dnu, míní Roubini. Problém je přitom ještě umocněn v případě zemí PIIGS, kterým by velmi pomohla nominální a reálná depreciace eura.
„Místo toho ale monetární politika ECB a zpřísňování fiskální politiky německou vládou tlačí na posilování společné evropské měny a země PIIGS, které už jsou i tak slabé, směřují k recesi a deflaci.“ Růst eura bude mít bolestivé důsledky pro region a Evropa pak bude muset přistoupit k měnovým intervencím, které ale vzhledem k malému rozsahu, jenž lze předpokládat, „pravděpodobně růst eura nezastaví“.
(Zdroj: CNBC)