Pro nalezení příkladů, kdy se některý národ dostal k prosperitě devalvací své měny, není nutné chodit zpět do třicátých let. Co třeba následující:
- Británie se v devadesátých letech silně zotavila poté, co v roce 1992 devalvovala libru proti marce (v tu dobu někteří vtipálci navrhovali postavení sochy George Sorose na Trafalgarském náměstí).
- Švédsku pomohl k zotavení po bankovní krizi v devadesátých letech exportní boom, který byl tažen devalvací měny.
- Argentina po krizi roku 2002 prudce rostla díky exportnímu boomu taženému devalvovaným pesem.
A další a další. Pravdou je, že každé ozdravení z finanční krize po druhé světové válce, které znám, bylo způsobeno oslabením měny. A to je ve skutečnosti největším důvodem k současnému pesimismu: Globální rozsah krize tuto možnost nepřipouští.
Ti, kteří uvedené nechápou, se drží svých ikonických příkladů (Zimbabwe! Výmarská republika!), které vytáhnou při každé příležitosti. A dál naprosto ignorují příklady ukazující opak. A není to symetrické. Lidé jako já slyšeli o hyperinflaci, zatímco oni evidentně nikdy neslyšeli o pokrizové Koreji nebo Argentině.
(Zdroj: Blog Paula Krugmana)