Když ruský prezident Dmitrij Medvěděv v září minulého roku v článku nazvaném „Rusko, vpřed!“ označil korupci za všudypřítomný a největší problém státu, jenž vidí jako hlavní téma svého funkčního období, mnoho lidí mu dalo za pravdu a zároveň doufalo v nápravu. Po více než roce jsou známky zlepšení mizivé, země se stále drží na chvostu mezinárodních žebříčků (podle Transparency International na úrovni Haiti nebo třeba Lybie) a sny o prezidentu-reformátorovi se začínají rozplývat.
Dobře to vystihl úvodník předního ruského ekonomického listu Vedomosti: Medvěděv je silný ne kvůli tomu, co vykonal, ale protože se veze na vlně iluze“. Tomu odpovídá i prezidentova popularita, jež se stále drží kolem solidních 70 %. Rostoucí počet představitelů ruské elity ale začíná docházet k závěru, že současný systém se vyčerpal a země rychle míří do slepé uličky. „Problém není v tom, že jde o autoritativní režim, problém je v tom, že tenhle režim je nespravedlivý, zkorumpovaný a neefektivní,“ tvrdí jeden z vedoucích ruských byznysmenů s tím, že „korupce systém nakonec rozruší natolik, že se zhroutí.“ Mnozí vládní činitelé paradoxně souhlasí.
Prostředí úplatkářství, přátelských „protislužbiček“ a všerozhodujících personálních kontaktů panovalo v Rusku vždy. V předchozích deseti letech ho však zčásti maskoval a mírnil silný hospodářský růst a rychle rostoucí mzdy, které spolu s patřičnou dávkou televizní propagandy vytvářely zdání stability.
Globální finanční krize však zemi zasáhla více (minulý rok utrpěla 8% pokles HDP) než jakoukoli jinou velkou na průmysl zaměřenou ekonomiku (snad s výjimkou Ukrajiny) a odhalila strukturální slabiny. Jak poznamenává ekonom Vladimir Inozemtsev, zlepšení životní úrovně bylo dosaženo na úkor absolutně nedostatečných investic do průmyslové základny a infrastruktury. Ke konci 80. let činily sovětské kapitálové investice 31 % HDP, za posledních deset se v Rusku proinvestovalo v průměru 21,3 % HDP. V Číně to ve stejném období bylo 41 % HDP.
Navzdory rostoucím cenám ropy a stavebnímu boomu byla za posledních 18 let postavena pouhopouhá jedna cementárna a ani jedna ropná rafinerie. V Sovětském svazu se stavělo 700 km železnic ročně, minulý rok to bylo 60 km, což neodpovídá ani s odečtením 1/6 území, kterou Rusko rozpadem SSSR ztratilo. „Žili jsme z konzumu na úkor naší vlastní budoucnosti,“ komentuje vývoj posledních let Inozemtsev. Podle Petra Avena, šéfa největší ruské soukromé banky Alfa Bank, se hlavním zdrojem bohatství už zase staly ropa a plyn, které jsou jednoduše směňovány za dovezené zboží. „Stát dnes není o nic lepší než Gosplan za Sovětského svazu,“ říká suše Aven.
Známky úpadku lze spatřovat i ve ztenčujícím se přebytku obchodní bilance, klesajícím kurzu rublu, na který doléhají rostoucí importy, a zhoršujícím se stavu veřejných financí. Podle Avena se nyní rozpočet ruského státu vyrovná při 123 dolarech za barel ropy. Před třemi lety byl vyrovnaný na 30 dolarech za barel. Politici mluví od rána do večera o stabilitě, ale jen 6 % populace si dovede představit svoji budoucnost za víc než pět let, což možná vysvětluje, proč mají jen 2 % Rusů soukromé penzijní připojištění.
Udržení popularity, obzvlášť mezi penzisty a státními zaměstnanci, něco stojí, a tak musel premiér Vladimir Putin zvýšit státní výdaje na 40 % HDP (oproti 30 % z roku 2006). Kvůli pokrytí těchto nákladů byly zvýšeny korporátní daně podnikům, které již tak dusí všudypřítomná korupce (dokonce i vždy hýčkaný Gazprom musí od příštího roku platit o 61 % vyšší daň z těžby plynu). Zatímco kolegové ze skupiny BRIC (Brazílie, Indie, Čína) se musí bránit přílivu kapitálu, uteklo z Ruska v prvních deseti měsících letošního roku 21 mld. USD. Na rozdíl od globálních gigantů typu nebo E[.]ON se ruské soukromé firmy investic do vlastní ekonomiky bojí.
Ruské hospodářství má letos vzrůst o méně než 4 %. To by pro mnohé západní země byl slušný výkon (vzpomeňme na tolik vychvalované Německo), avšak podle ruských pozorovatelů toto tempo na udržení politického státu quo nestačí. Když koláč prosperity jenom kynul, odpor elit nedával smysl. Avšak nyní, když je peněz pomálu, se svět dělí na „přátele pana Putina, a všechny ostatní,“ tvrdí jeden podnikatel. Budoucí konflikty jsou proto nevyhnutelné.
A Kreml se na ně pravděpodobně řádně připravuje, jak o tom svědčí kabelogram, který letos 12. února z Moskvy odeslal americký velvyslanec John Beyrle. V depeši označené stupněm „tajné“ Beyrle s odvoláním na anonymní zdroj píše: „Vertikála moci funguje, protože lidé chodí s úplatky až do nejvyšších pater. Podle našeho zdroje lidé často vidí politické představitele na cestě do Kremlu s velkými kufry a bodyguardy. Prý jsou plné peněz. Takový gubernátor získává příjmy hlavně z úplatků v celé gubernii, téměř se to podobá daňovému systému.“
(Zdroj: The Economist)