Inflace je celosvětově na vzestupu. V řadě zemí ale jak běžní spotřebitelé, tak investiční analytici podezřívají vládu, že se zveřejňovanými čísly z politických důvodů manipuluje a že skutečný růst cen je mnohem vyšší než oficiální údaje. Nejde jen o nechvalně proslulý řecký statistický úřad, který se zaměřoval spíše na kreativní účetnictví v oblasti schodků veřejných financí. Podezřele vypadají třeba i data o inflaci v Argentině. Tamní vláda tvrdí, že za prvních jedenáct měsíců minulého roku spotřebitelské ceny vzrostly o 10,9 %, ekonomové ze soukromého sektoru však odhadují, že opravdová míra inflace se pohybovala nejméně na 20 %. Podobné výtky mají mnozí i na adresu Číny, kde prý životní náklady stoupají daleko rychleji, než prozrazují vládní statistiky.
Na tom, jak nejlépe měřit spotřebitelskou inflaci, se ekonomové neshodují. Rozpory panují ohledně relativních vah jednotlivých komponentů indexu a jejich upravování, způsobu započítávání kvalitativních zlepšení atp. Také spotřebitelům často chybí objektivní pohled. Číňané zvyklí stravovat se v letu u stánků s masovými noky začínají navštěvovat restaurace a přitom si stěžují na stále větší drahotu jídla. Náklady domácností rostou, ale o inflaci se tady nejedná.
Týdeník The Economist již léta používá tzv. Big Mac index, který se pomocí ceny jediného komponentu (dvoupatrového hamburgeru, který je k dostání téměř všude) snaží měřit reálnou hodnotu měn. Podle Jonathana Andersona ze švýcarské banky tento ukazatel lze použít i pro kontrolu oficiálních statistik o inflaci. Jelikož v sobě cena hamburgeru zahrnuje náklady na potraviny, materiál, mzdy a nájem, můžeme jej teoreticky považovat za sice miniaturní, nicméně praktický spotřebitelský koš, jehož složení se v průběhu času mění jen minimálně.
Stačí tedy porovnat ceny z konce minulého roku a před deseti lety v několika zemích. Například cena Big Macu v Číně rostla v poslední dekádě průměrným tempem 3,7 % ročně, přičemž oficiální inflace ve stejném období činila 2,3 %. Je to tedy důkaz, že čínské statistiky jsou „cinknuté“? Ne nutně, na stejný rozdíl narazíme třeba i ve Spojených státech (viz tabulka, kde je znázorněn už rozdíl mezi srovnávanými mírami inflace).
Dalo by se čekat, že kvůli výraznějšímu zdražování potravin z posledních let bude hamburgerová inflace přesahovat tu měřenou indexem CPI. Jenže třeba v Rusku a Indonésii vzrostly ceny dvoupatrové pochoutky daleko méně než oficiální inflace, což naznačuje, že tamní statistici zveřejňují příliš divoká čísla.
Co se již zmíněné Argentiny týče, hamburgerové srovnání vrhá na oficiální údaje velký stín podezření, obzvlášť v porovnání s ostatními. Argentinský Big Mac zdražoval ročně v průměru o 19 %, což představuje víc než 8% rozdíl oproti zveřejněné spotřebitelské inflaci (10,9 %). Tamní vláda by možná zasloužila trochu grilování.
(Zdroj: The Economist)