Mezinárodní monetární systém potřebuje fundamentální reformu. Současné nerovnováhy a nestabilitu v globální ekonomice sice nezpůsobil, jeho reakce na ně ale nebyla efektivní.
John Maynard Keynes kdysi navrhl vytvoření globální měny – Bancoru, který by byl centrem mezinárodního monetárního systému. Jeho myšlenka se nikdy neujala, současnému systému dominuje dolar. To zvyšuje pravděpodobnost recesí po finančních krizích a vytváří to tenze a volatilitu, protože měna jednoho státu je zároveň měnou mezinárodní.
Na konci 60. let byla vytvořena další globální měna – zvláštní práva čerpání SDR vydávaná MMF. Země G20 by měly podpořit MMF ve vydání významného objemu SDR, až do hodnoty 390 miliard dolarů ročně. To by mělo několik přínosů. Centrální banky by mohly měnit SDR za jiné měny a používat je na financování vyšších importů, což by snížilo náchylnost k recesím po finančních krizích. Částečně by to snížilo potřebu akumulovat rezervy. A SDR by také pomohly urychlit oživení světové ekonomiky, aniž by však zvýšily inflační tlaky. Došlo by také k omezení globálních nerovnováh, protože země by nemusely držet tak velkou zásobu měnových rezerv.
Nutné jsou i kroky, které by zvýšily efektivitu SDR. MMF by je mohl používat na financování půjček zemím, které potřebují krátkodobé úvěry. SDR by se nakonec staly hlavním, či dokonce jediným mechanismem financování MMF. V případě krize, která postihne více zemí najednou, by půjčky od MMF mohly být plně financovány vydáním nových SDR. Až by poté došlo k oživení či k boomu světové ekonomiky, tyto SDR by byly staženy. MMF by tak měl větší roli při vytváření likvidity, což by omezovalo riziko inflace a recesí. Dolar by se dále používal pro privátní transakce, což by tuto změnu učinilo přijatelnější pro USA.
Uvedené je výtahem z „The best alternative to a new global currency“, autorem je Joseph Stiglitz.
(Zdroj: Financial Times)