Paul Krugman se na svém blogu po čase opět věnuje problému inflace a zadlužení:
Inflace v rozvinutých ekonomikách není problém
V rozvíjejících se ekonomikách představuje inflace stále větší problém. Důvodem je kombinace pasti likvidity, ve které se nacházejí rozvinuté ekonomiky, a neochota rozvíjejících se ekonomik k posílení vlastních měn. Velký objem dluhu v rozvinutých ekonomikách totiž po prasknutí hypotéční bubliny dlouhodobě snížil poptávku i přesto, že sazby leží velmi nízko. Výsledkem je nízká návratnost investic a skutečnost, že se do nových kapacit neinvestuje, protože ani ty současné nejsou využity. Rozvíjející se ekonomiky mají naopak poptávky dost. Částečně proto, že jsou rozvíjející se a zčásti proto, že v nich objem úvěrů nerostl tak vysoko. Světová ekonomika tak „chce“, aby kapitál proudil ze severu na jih a rozvíjející se ekonomiky měly velké deficity běžného účtu. To by samozřejmě pomohlo rozvinutým ekonomikám k oživení.
Uvedené by ovšem vyžadovalo růst relativních cen v rozvíjejících se ekonomikách. Přirozenou cestou by k tomu došlo posílením jejich měn, to ale jejich vlády nechtějí. Neviditelná ruka toho však stejně dosáhne – postupným zvyšováním nominálních cen v těchto zemích. Pokud se vlády snaží bojovat s inflací tím, že snižují domácí poptávku, jejich snaha je odsouzena k neúspěchu a navíc zabraňují rychlejšímu oživení v rozvinutých ekonomikách. Naopak v rozvinutých ekonomikách nemůže inflace dlouhodobě růst, pokud se neroztočí mzdová spirála. Mzdy se však nacházejí pod tlakem kvůli vysoké nezaměstnanosti a rostoucí ceny paliv a potravin na tom nic nemění. Postupný pokles růstu mezd ukazuje, že inflace se není třeba obávat.
Výška vládního zadlužení v USA také problémem není, zvyšme daně
Je překvapující, kolik pozornosti se věnuje varování S&P týkajícího se zadlužení USA. Pokud by mělo nějaký význam, přišlo by skokové výšení sazeb den poté, co bylo zveřejněno, tedy 18. dubna. Graf ukazuje vývoj výnosů desetiletých vládních dluhopisů:
Jak ukazuje následující graf, s ohledem na mezinárodní standardy jsou nyní Spojené státy zemí s velmi nízkým zdaněním (ukazuje vládní příjmy jako procento HDP ve vybraných zemích):
S posunem směrem k průměru OECD nemusíme souhlasit, nebylo by to ale nemyslitelné, ani zničující. Vyšší daně by samy o sobě dlouhodobé problémy s rozpočtem nevyřešily, protože by nestačily na pokrytí rostoucích nákladů zdravotní péče. Jejich omezení kombinované se zvýšením daní směrem ke středu zemí OECD představuje dobrou reakci na řešení dlouhodobých deficitů. A ve zdanění by Spojené státy zůstaly stále hluboko pod některými úspěšnými evropskými ekonomikami.
(Zdroj: Blog Paula Krugmana)