Vliv bohatství přírodních zdrojů na společnost je podle mnohých negativní. Uvádí se například, že zdroje ropy prodlužují dobu trvání autoritářských režimů a posun k demokracii je v takových zemích pomalejší. Následující graf ukazuje, jak se měnila demokracie v demokratických a nedemokratických zemích po nálezech významných zásob ropy. Trojúhelníky je vyznačen vývoj demokracie v nedemokratických režimech (bíle v těch, které ropu netěží a černě v těch, které prošly obdobím významných nálezů ropy). Podobně je kruhy vyznačen vývoj v demokratických zemích:
Obrázek ukazuje, že v demokratických společnostech nemá významný nález nových rezerv v podstatě žádný vliv, v nedemokratických režimech je spojen s menším pokrokem k demokracii. Data ukazují, že v průměru každých 100 miliard barelů ropy snižuje v nedemokratických zemích během třiceti let index demokracie o 15 procentních bodů dolů. Pokud se vezmou do úvahy další faktory, např. kvalita ropy, náklady těžby, apod., zhoršení demokracie dosahuje dvojnásobku. Hodnota 30 procentních bodů přitom odpovídá rozdílu mezi Jordánem a Saúdskou Arábií.
Příkladem demokratické země, ve které významný nález ropy neměl negativní vliv na společnost, je Norsko. To se i přes těžbu ropy stále považuje za jednu z nejstabilnějších demokracií na světě. V nedemokratických režimech je naopak patrné to, že objevy velkých nalezišť zvyšují výdaje na armádu. Vládnoucí režim tam má kvůli příjmům z ropy silnou motivaci k tomu, aby se udržel u moci, a hlavním nástrojem, který k tomu používá, je zastrašování za pomoci silné armády.
Uvedené je výtahem z „More oil, less democracy: Evidence from worldwide crude oil discoveries“, autorem je Kevin K. Tsui.
(Zdroj: VOX)