Letní prázdninová sezóna je v plném proudu, britská královna odjíždí na své letní sídlo a ve Francii začíná celozávodní dovolená v továrnách a (kromě mnoha jiných). Pro investory to znamená, že mnoho z nich vymění obleky a kravaty za kraťasy a tílka, vypnou monitory a odjedou k moři. Nabízí se tak ideální čas na teoretickou úvahu, mapující nejčastější chyby jak profesionálních, tak amatérských investorů.
Ta první se nabízí úplně sama a nazývá se „přehnané sebevědomí“. Mnoho výzkumů spolehlivě potvrdilo, že člověk je za obvyklých podmínek sebevědomý nad rámec svých skutečných schopností. Stačí se zeptat, jaký je kdo řidič – jen málokdo odpoví, že se za volantem projevuje jako zmatkář se špatně potlačovanými sklony k agresivitě. To samé platí pro svět investic. Pokud uděláme úspěšnou investici a vyděláme na ní peníze, zaměňujeme štěstí za schopnosti. Ilustrativním příkladem budiž tenis. Hráč, který trpělivě a bez větších výkyvů vrací údery, také obvykle vyhraje. To samé platí ve světě investic – hřbitovy jsou plné nadějných spekulantů, kteří na základě jednoho dobrého obchodu usoudili, že jsou geniální.
Druhá chyba se nazývá „efekt stáda“. Lidé se ve (větší) skupině instinktivně cítí bezpečněji, dokonce se jim zde zlepšuje nálada a berou na sebe větší a větší rizika. To je hlavním důvodem, proč spekulativní bubliny do značné míry živí sebe sama. Jakákoliv investice doširoka přetřásaná mezi kamarády a publikovaná veřejně dostupnými médii je průšvih a pro většinu investorů neskončí dobře.
Třetí přešlap lze nazvat „časování trhu“. Lze dovodit, že snaha „vychytávat“ lokální dna a lokální maxima trhu není optimální strategií? Nepochybně ano. Akciové trhy na dlouhém horizontu obecně vydělávají po započtení dividend v průměru přibližně 9,6 % p.a. - za předpokladu, že jste trpělivý investor a peníze na trhu „necháte“. Budete-li se snažit trh obalamutit a pokusíte-li se indexy „časovat“, vaše výnosy budou oproti průměru o plné dva procentní body nižší. Je to empiricky dokázáno, věřte mi.
Čtvrtá chyba má návaznost na inherentní problém lidského mozku – člověk má tendenci usuzovat, že kontroluje jevy a události, nad nimiž má ve skutečnosti nulovou šanci vyhrát. Projevem tohoto jevu je a) snaha vidět cenové trendy i tam, kde nejsou a b) potřeba usuzovat na budoucí vývoj na základě vývoje v minulosti. Je smutným faktem, že předchozí chování ceny jakéhokoliv finančního aktiva rozhodně není spolehlivým vodítkem pro vývoj budoucí. Nikdo na světě neví, co bude a pokud vám někdo tvrdí opak, berte jeho slova s velikou rezervou.
Poslední v pořadí není ani tak chyba, jako spíše rada – pokud máte upřímný zájem zvýšit výnosy svých aktiv, hledejte „nízkonákladové“ produkty. Bude se to možná zdát nelogické, ale ve financích ne vždy platí, že vysoká cena také znamená nadprůměrnou kvalitu. Jak říká John Bogle, zakladatel skupiny Vanguard Group – „Dostáváte to, za co nezaplatíte“…
A teď upřímně ruku na srdce…kolik z těch chyb jste udělali i Vy?