Nenapadlo mě, že bych v rámci sloupků na ekonomickém portálu mohl psát někdy o kůrovci. Ale když se k tomuto tématu mohou “zasvěceně” vyjadřovat i teatrologové a čím dál více politiků, proč bych k tomu nakonec nemohl napsat i pár řádek jako ekonom, byť v oblasti ochrany přírody úplný laik. A přiznávám, že i jako častý návštěvník Šumavy – nebudu tedy předstírat, že jsem zcela nezaujatý, nicméně budu se o nezaujatost přinejmenším snažit.
Začnu ekonomickou úvahou nad rozhodnutím o založení Národního parku Šumava (NPŠ). Nemám v úmyslu zde polemizovat, zda park měl být založen, nebo zda má být dokonce zrušen. Existenci parku beru jako fakt a jsem rád, že je. Chci jen upozornit na skutečnost, že jde o významné rozhodnutí nejen z hlediska ochrany přírody, ale i z hlediska ekonomického. Vyjdeme-li z extrémní varianty (která zatím nebyla uplatněna, ač má své zastánce) úplné bezzásahovosti na území parku, pak to znamená ztrátu v rozsahu přinejmenším několika set miliónů korun ročně, která vyplývá ze ztrát z těžby dřeva. Je na místě poznamenat, že těžbou nemám na mysli likvidaci lesa, ale udržitelné hospodaření, kdy se těží zhruba tolik, kolik dřevní hmoty naroste. Na hektaru naroste přibližně 5 kubíků dřeva ročně; budu-li počítat s 50 tis. ha (rozloha NPŠ je přes 68 tis. ha), pak těžba 250 tis. kubíků dřeva je zcela v souladu s udržitelným hospodařením v lese. Vyčísleno v penězích si oněch 250 tis. kubíků můžeme vynásobit jedním tisícem korun (odhad po konzultaci s lesáky, přičemž započítávám i náklady na stažení dřeva, jinak by se průměrný výnos z kubíku blížil spíše 1500 korunám). Jde tedy o 250 mil. ročně, o 2,5 mld. za 10 let. Šlo by samozřejmě pouze o ušlé výnosy z těžby dřeva, nebudu to na tomto místě komplikovat dalšími možnými výnosy z jiného ekonomického využití oblasti.
Varianta úplné bezzásahovosti má však ve skutečnosti náklady daleko vyšší. Nezasahovat ani v případě přírodních kalamit (důsledky vichřic, zejména pak ve spojení s kůrovcem) vede k tomu, že kůrovec, který se šíří exponenciálně a vyletí 2-3x do roka, “sežere” velmi rychle veškeré smrkové porosty na daném území. Důsledky si můžeme ukázat na konkrétním příkladu. Orkán Kyrill na Šumavě odhadem zničit 750 tis. kubíků dřeva (v Jižních Čechách to bylo dle Wikipedie 4 mil. kubíků). Rozhodnutí nezasahovat a nechat část stromů ležet znamená při průměrném výnosu jeden tisíc za kubík ztrátu 220 milionů korun (ležet se nechalo 220 tis. stromů). Kromě toho ale rozhodnutí nezasahovat a nechat stromy ležet znamenalo rozšíření kůrovce, které dosáhlo úrovně pandemie. V dalších čtyřech letech tak byl dle odhadu Správy NPŠ napaden kůrovcem další milion stromů, tj. dalších téměř milion kubíků dřeva. Při takto masívním napadení velkých ploch nezbývá při obraně proti dalšímu šíření kůrovce kácet ve velkém rozsahu, jinak by se kalamita šířila dále. Pokáceno bylo – opět dle údajů NPŠ – dalších téměř dva miliony stromů.
Jako daňový poplatník jsem připraven se podílet na zvýšených nákladech na ochranu přírody a rozhodně jsem pro existenci NPŠ. Otázka jest, jak velké náklady jsou pro nás přijatelné. Kromě toho málokdo je z nás zcela nezaujatý pozorovatel. Pro mě osobně není představa Šumavy sežrané kůrovcem a obklopená rozsáhlými holinami přijatelná. Je sice pravda, že les se po kůrovci obnovuje – pravda, notně podporován výsadbou, ale z vlastního pozorování odhaduji, že trvá 15 let, než se dá o zárodcích nového lesa mluvit, třicet let, než lze mluvit o lese a padesát let, než bychom mohli o Šumavě znovu mluvit jako o zelené střeše Evropy.
Vůbec se proto nedivím místním, že s kůrovcem za humny nehodlají vést dlouhé debaty o tom, zda se proti němu smí zasahovat, zanedlouho by taková debata byla zcela bezpředmětná. Doporučuji těm, kteří se přivazují ke stromům, aby se po Šumavě rozhlédli s větším nadhledem, třeba z Luzného, Roklanů, či mnoha jiných míst a podívali se na ten průšvih, který kůrovec dosud způsobil. Snad aspoň někteří z nich získají jiný náhled na to, jak má vypadat péče o přírodu.
Debata o (ne)zasahování proti kůrovci se dá shrnout do jednoduché přímé úměry: “čím větší bezzásahové zóny a jejich počet, tím více holin a tím vyšší náklady”. Z pohledu ekonoma a milovníka Šumavy vidím jediné řešení v rozumné zonaci Šumavy. To ovšem platí do budoucna. V současné době jsou kostky již vrženy: velká část centrální Šumavy už je sežraná a bojuje se jen o to, kde se kůrovce podaří zastavit. Jak se to komu líbí a jak velké náklady je jako daňový poplatník ochotný přijmout, si musí rozhodnout každý sám.
Kvilda, 7. srpna 2011