Pomalu klesá prach zvířený nedávnými turbulencemi na finančních trzích a z emocemi nabité atmosféry se počínají rýsovat obrysy situace, ve které se trhy v dnešní době nacházejí. Potvrzují se správné a neotřesitelné trendy, které byly doposud tak trochu skryty mezi „mediálním smetím“, naopak v pravém světle se ukazuje zoufalý stav jiných trendů. Využijme této vzácné příležitosti a zapamatujme si je pro budoucnost, která je opět učiní neviditelnými, až se po období strachu a paniky opět vrátí na trh chamtivost.
Nedávnými akciovými výprodeji byly postiženy zejména bankovní tituly. Jeví se mi to jako velmi logická reakce zejména z toho důvodu, že vzestupy jejich cen v letech 2009 a 2010 byly ne-li absurdní, tak alespoň překvapivé. Banky, jejichž portfolia, přes nezpochybnitelnou snahu je očistit, ukrývala a stále ukrývají značnou část problematických aktiv vyrobených v letech předcházejících největší pohromě od velké deprese, měly být tím posledním, co začne růst. Zde se pravděpodobně projevila síla levných peněz, kterými je trh zaplaven a dokazuje to často opomíjený fakt, že investiční stratégové jsou jenom lidé a jejich doporučení jsou často mylná a příliš levný kapitál, který si zoufale hledá místo, kde by se nějakým způsobem zhodnotil, často zapluje na místa, kde nemá co dělat. Výsledkem je zoufalá situace v momentě, kdy se pravda ukáže v celé své nahotě. Bankovní sektor je podkapitalizovaný, hrnou se na něj nejrůznější regulace, které jsou zčásti potřebné a zčásti zbytečné, navíc v době křehkého oživení-neoživení, kdy je zdravé a fungující bankovnictví klíčovým faktorem. Růst bankovních akcií záhy po krizi oddálil tolik potřebnou restrukturalizaci a zeštíhlení bank, ke kterému dochází až nyní, dva roky po krizi. Zaplať pánbůh za to.
Když pominu některé nejvíce exponované jedince z košíku komodit, nepoškodily nedávné výprodeje komoditní sektor až tak hrozně. Ukazuje se, že tlak na jejich růst má v sobě pravděpodobně velmi silný fundamentální prvek a jejich směřování jen tak něco nezničí. Stejně tak trend k znehodnocování amerického dolaru: na nejsledovanějším páru vůči jednotné měně se téměř ani nepohnul.
Otázkou zůstává, co se stane dále. Otřepou se ekonomiky ze současného šoku a budou pokračovat směrem vzhůru, třebaže klopýtavě a pomalu, nebo nás čeká ještě hlubší a bolestnější pokles? Osobně si myslím, že to prvé, ale uznávám, že pro to nemám žádné racionální zdůvodnění a jedná se spíše o přání.
Jen bláhový člověk mohl čekat, že se ekonomiky začnou po finanční krizi zotavovat velmi rychle a bezbolestně, přesto je tak trochu překvapivé, že poslední tři léta byla více než úspěšným startem ke světlým zítřkům něčím, pro co v lidové mluvě existuje velmi hezké pojmenování: „naleštěná bída“.