Poslední dobou téměř neexistuje den, kdy by investoři byli ušetřeni publikování neustále se rozšiřující skupiny makroekonomických indikátorů. Celou hysterii samozřejmě přiživují finanční média, která dodávají důležitosti i týdenním údajům, z definice inherentně volatilním, a proto jen velmi těžko predikovatelným. Jen málokdo si v této smršti stihne položit otázku, jak kvalitní daná data doopravdy jsou. Je nepochybné, že makroekonomické údaje jsou a vždy byly velmi silným politickým nástrojem. Ty pozitivní motivují a stimulují voliče k utrácení a zlepšují jeho náladu, ty negativní fungují přesně naopak. Tato přímočará korelace vede k tomu, že leckterá vládní administrativa může flirtovat s myšlenkou na „úpravu“ parametrů výpočtu tak, aby výsledek „tak nějak vyšel“. Ve financích se tomu s nadsázkou říká „analytická metoda ATV – aby to vyšlo“. Také proto široce sledovaný server ShadowStats.com nabízí několik příkladů toho, jak kreativně lze s makroekonomickými údaji manipulovat: - během vlády prezidenta Kennedyho došlo ke změně definice nezaměstnanosti o koncept tzv. „discouraged workers“ (odrazených/znechucených pracovníků), který vedl k poklesu oficiální míry nezaměstnanosti - pokud se prezidentu Lyndonu Johnsonovi nelíbily údaje o růstu americké ekonomiky, posílal je zpátky na ministerstvo průmyslu tak dlouho, dokud se mu líbit nezačaly - administrativa prezidenta Cartera byla přistižena, jak záměrně podhodnocuje údaje o inflaci - administrativa prezidenta Clintona zjistila, že uměle „nafouknutá“ makroekonomická data měla schopnost přesvědčit voliče, že právě tato administrativa bude schopna vyhrát do té doby relativně těsně rozehrané volby. Definice nezaměstnanosti se proto změnila a vypadlo z ní 5 milionů „discouraged workers“ (viz. výše), míra inflace byla manipulována níže a růst HDP pro změnu výše. - vláda prezidenta G. Bushe jr. tento koncept dovedla téměř k dokonalosti a navíc úspěšně rozvinula metodu „sezónního očištění“ Rychloposunem se přesouváme do současnosti. Když už ani zmanipulovaná data nejsou schopna zakrýt skutečný stav věci, je třeba potlačit jakékoliv náznaky negativního názoru na finančních trzích. Zakážeme tedy prodeje nakrátko, a kdyby to náhodou nestačilo, začneme celý ten prokletý finanční byznys danit. Co na tom, že chystaná Tobinova daň (nejnovější nápad A. Merkelové a N. Sarkozyho) dopadne nejvíce na Velkou Británii, která euro jako měnu nepoužívá a poměrně moudře se drží své libry. Netrvalo to navíc ani týden a rozhořela se zákopová válka na téma, zda tento výmysl aplikovat pouze na státy eurozóny, nebo rovnou na celou EU. Argumenty obou stran jsou poměrně vyvážené, přesto si vsadím, že vyhraje racio převtělené do jediné politikům srozumitelné podoby – peníze. CEO jedné z největších makléřských firem ICAP se již nechal slyšet, že pokud uvedená změna daňového režimu projde a bude opravdu aplikována, odstěhuje svojí firmu mimo EU. Vzhledem k tomu, že jde o významného sponzora konzervativců D. Camerona, nelze jeho slova přejít mávnutím ruky. V takovém Hong Kongu by totiž jeho firmu jistě přivítali s otevřenou náručí…