V posledních dnech čeří americký prezident Donald Trump na mezinárodní scéně vody tím, že kromě sesazení venezuelského prezidenta Nicolase Madura usiluje také o získání kontroly nad Grónskem, obrovským, řídce osídleným ostrovem bohatým na nerostné suroviny, který leží mezi Severním ledovým oceánem a severním Atlantikem. Proč právě Grónsko? Odpověď spočívá nejen v jeho geografické poloze, ale i v ekonomických a bezpečnostních otázkách, které mohou zásadně ovlivnit budoucí globální mocenskou rovnováhu. Podle serveru CNBC, Trump považuje Grónsko za klíčový prvek americké národní bezpečnosti. A jeho výroky naznačují, že nejde jen o hypotetickou úvahu, ale o reálný strategický plán.
„Je to velice strategické,“ řekl Trump novinářům na palubě Air Force One. „Právě teď je Grónsko pokryté ruskými a čínskými loděmi. Potřebujeme Grónsko z hlediska národní bezpečnosti," dodal.
Tento výrok, který přišel krátce po odvážné vojenské operaci ve Venezuele, vyvolal poplach napříč Evropou. Dánsko varovalo, že americké převzetí Grónska by mohlo znamenat konec vojenské aliance NATO. Bílý dům však napětí ještě zvýšil. V úterý oznámil, že Trumpův tým zvažuje „řadu možností“, jak učinit z autonomního dánského území součást Spojených států, včetně „využití americké armády“.
Proč je Grónsko tak důležité?
Grónsko, ležící mezi USA a Ruskem, je dlouhodobě považováno za oblast s vysokým strategickým významem. Ostrov s téměř 57 tisíci obyvateli se nachází v blízkosti nově vznikajících arktických námořních tras. Tání ledu otevírá příležitosti výrazně zkrátit dobu přepravy mezi Asií a Evropou ve srovnání se Suezským průplavem. Grónsko se také nachází na tzv. GIUK mezeře – námořním úzkém hrdle mezi Grónskem, Islandem a Velkou Británií, které spojuje Arktidu s Atlantským oceánem.
Zdroj: AFP, CNBC
Vedle strategické polohy je ostrov známý bohatstvím nevyužitých surovin. Od zásob ropy a zemního plynu až po kritické minerály a vzácné prvky. Tyto suroviny jsou klíčové pro moderní technologie, jako jsou větrné turbíny, elektromobily, technologie skladování energie a aplikace v oblasti národní bezpečnosti. Čína se opakovaně snažila využít svou téměř monopolní pozici na trhu vzácných prvků k vyvíjení tlaku na USA.
„Trump je realitní magnát. Grónsko sedí na jednom z nejcennějších území z hlediska ekonomických výhod a strategické obrany pro příštích tři až pět desetiletí," poznamenal Clayton Allen z Eurasia Group.
Americká přítomnost v Arktidě
USA už mají v Grónsku svou základnu Pituffik Space Base (dříve Thule Air Base) na severozápadě ostrova. Odhaduje se, že zde trvale slouží asi 150 amerických vojáků, což je výrazný pokles oproti zhruba šesti tisícům během studené války.
„USA mají z dobrých důvodů základnu včasného varování v severozápadním Grónsku, protože nejkratší trasa pro ruskou balistickou střelu na pevninské Spojené státy vede přes Grónsko a severní pól,“ uvedl Otto Svendsen z Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS). Základna, jež má aktivní letiště a nejsevernější hlubokovodní přístav na světě, byla tradičně klíčová pro sledování ruských ponorek procházejících GIUK mezerou.
Analytici tvrdí, že Grónsko by mohlo být pro USA užitečné jako základna pro větší obrannou přítomnost a jako místo pro americké raketové interceptory, zejména v kontextu jedné z klíčových politik Trumpovy administrativy: systému protiraketové obrany „Golden Dome“. Tento projekt v hodnotě několika miliard dolarů spuštěný v květnu loňského roku je často přirovnávaný k izraelskému systému „Iron Dome“. USA má chránit před všemi raketovými útoky.
„USA potřebují přístup do Arktidy a dnes ho nemají příliš mnoho. Grónsko má obrovský potenciál. Trump chce vybudovat ‚Zlatou kopuli‘ nad USA – a část toho bude muset záviset na Grónsku," podotkl Allen.
Národní nebo ekonomická bezpečnost?
Trumpovo tvrzení, že anexe Grónska je klíčová pro národní bezpečnost, vyvolalo otázky. Ještě před rokem uváděl „ekonomickou bezpečnost“ jako hlavní důvod pro anexi ostrova.
Marion Messmerová z londýnského think tanku Chatham House připomněla, že USA už mají přítomnost na základně Pituffik a také desetiletí starou obrannou dohodu s Dánskem. „Pokud by se cítily ohroženy, mohly by zřejmě opět zvýšit počet vojáků, aniž by zpochybňovaly dánskou suverenitu,“ dodala.