Finanční trhy, svět i my všichni jsme se přehoupli na konec třetího čtvrtletí roku. Špatnou zprávou je, že nejistota se v jeho průběhu nesnížila, ba naopak, u Evropy, Spojených států ani Asie (zejména Číny) a úvahy o ochabování ekonomiky se proti americkému epicentru roku 2008 zdají mnohem globálnějšího podhoubí roku 2011. Jestli si Evropa pomůže silnou koordinovanou akcí, bude to důvod vrhnout se na její akcie i dluhopisy. Jestli ne, nebudou to zřejmě Spojené státy, kdo ji podpoří. Čína? Čím? Proč?
Globální stratégové a správci začínají své klienty a jejich portfolia připravovat variantu, že celý svět bok po boku vstoupí do synchronní recese. „Tento scénář, doprovozen výraznější deflací se zdá nejpravděpodobnější,“ míní akciový stratég Adam Parker. Na trhu se to podle něj projevuje i tím, že je velmi složité zaujmout výhodnou defesivní pozici. 10% šanci připisuje nejhoršímu scénáři, který ale tentokrát bude více globálně vyvážený. „Zatímco v roce 2001 i 2008 firemní zisky v USA padly o 50 %, nyní čeká globální pokles a v nejhorším případě 30% u USA v roce 2012.
Mark Kostin z upozorňuje, že korelace mezi 10 hlavními tržními sektory dosáhla 0,94 a je vyšší, než u finanční krize 2008. Ukazuje to, že na akciovém trhu se není kam schovat, sektory se pohybují shodně, protože trh je ovládán geopolickou otázkou. To stejné ilustruje na pohybu Beta faktoru – tradičně nízkého u defensívy. „Rozdíly mezi sektory se i zde rozmělnily,“ dodává Parker.
Budoucí směr je podle i v rukou politiků: Německo, Francie a Řecko se musejí domluvit na řešení dluhové krize, Čína na měkkém přistání tamní ekonomiky a americký Kongres na protichůdném úkolu snížení deficitu a další podpoře růstu fiskální cestou.
Jsou to asijské trhy, které jako obvykle nejrychleji reagují z pohledu toku kapitálu na globální napětí. A tamní obrázek není pěkný. Podle průzkumu banky se na aktuální vlně odlivu kapitálu z asijských burz podílejí ze 39 procent ETF fondy. Z 61 procent jsou to ale dlouhodobí dlouzí investoři. „Jejich chování ostře kontrastuje s jejich důvěrou roku 2010,“ uvádějí analytici banky Emil Wolter a Dylan Cheang. Zpochybňují tvrzení dalších, že za odlivem stojí krátkodobý kapitál a „hot money“. Že odliv peněz je z reálného byznysu, napovídá i struktura odlivu v září: 554 mil. USD z Hong Kongu, 417 mil. USD z Číny, 324 mil. USD z Koreji,… „Dlouhodobí investoři na asijských trzích jsou vždy první, kdo reaguje, pokud se globálně skutečně něco děje. Jejich fundamentální založení stojí i za tím, proč se skrze změnu jejich chování rozdmýchaly měnové trhy. Šli do hotovosti a nyní na ní sedí, jen velmi malá část z nich doufá v zajímavé zisky z jiných aktiv v horizontu jednoho roku. A dokud se nevyřeší dluhová krize v Evropě, nezmění se to,“ míní Aadil Ebrahim, šéf Bowen Capital Management Asia a přidává ještě podmínku dvě: inflace v Asii bude za vrcholem a centrální banky začnou uvolňovat měnovou politiku. radí zaujímat těm co na trhu zůstali, defesívní pozice v necyklických sektorech jako jsou telekomunikace či utility. Ty pozice, o kterých a tvrdí, že investor aby je pohledal.
Je tedy v zájmu Číny se sama podílet na řešení evropské dluhové krize vedle svých vlastních domácích problémů? A jak? Stále platí, že vyspělý svět tvoří 60 procent globálního HDP, což v případě otřesů podkope růst emerging markets (ekonomik, ne jen trhů). Čína (a Japonsko) zatím postupuje opatrně a za drobný podíl svých devizových rezerv v objemu celkem 3,2 bilionu amerických dolarů kupuje dluhopisy postižených zemí eurozóny: Řecka, Itálie, Španělska, ale také třeba Maďarska. Podle profesora univerzity v Clarmontu Minxina Peie jsou ale optimističtí ti, kdo doufají, že Čína zachrání Evropu širokých gestem. Čína má v tomto směru palčivou zkušenost s USA a Evropu podpobí přísné cost benefit analýze. Na druhé straně, dokud Čína bude exportně taženou ekonomikou, zájem pomoci Evropě mít musí: s 383 miliardami dolarů vývozu je jejím největším obchodním partnerem. Minxin Pei nabízí tři cesty, kterými může Čína Evropě pomoci:
Snížením své „administrativní zátěže“ může pomoci evropskému exportu do Číny. Krátkodobě by to přitlumilo růst Číny (což ta nyní chce) a dlouhodoběji podle profesora 10% nárůst evropského vývozu do Číny vytvoří na starém kontinentě 300 tisíc pracovních míst.
Za druhé, Čína se může podílet na rekapitalizaci evropských bank. Ty nyní více než jindy kapitál potřebují, jejich valuace jsou velmi atraktivní. Připomeňme starší slova šéfa Bank of China, že je načase, aby čínské banky využily zdecimovaný evropský finanční sektor k vystoupení z dosavadní opatrnosti a širší vlně akvizic…
Třetí cestou jsou přímé zahraniční investice. V roce 2010 dosáhly 1,3 miliardy amerických dolarů, stále dosti málo. Na jejich dosud stál strach z politického pozadí, ten pod tlakem horších obav může změknout. Jsou však zejména v delším horizontu se projevujícím efektem, neřešícím současnou krizi.
Fundamentální řešení si vyžádá čas a dlouhodobý akciový medvěd ze Albert Edwards znovu varuje optimisticky naladěné investory: ačkoli se akcie v Evropě i USA zdají historicky velmi levné, pohledem Tobinova Q, poměru firemních aktiv z tržní ceně, Shillerova, Graham-Dodd normalizovaného i cyklicky očištěného P/E jsou trhy nadhodnocené a za minulým vývojem indexů se utrhnou firemní zisky. „“Ještě v letošním roce musíme zkorigovat na jednociferné P/E a podmínky třetí pobublinové recese,“ míní Edwards.
(Zdroj: CNBC, Bloomberg, sloupek Minxina Peie)