Nynější problémy eurozóny mají čistě lokální charakter a celoevropskými je neudělaly finanční trhy, ale kontraproduktivní zásahy členských zemí na podporu předlužených zemí. Napsal to dnes komentátor britského listu Financial Times John Kay. Válku proti trhům podle něj evropští politici prohrají, protože ve skutečnosti nebojují proti trhům, ale proti realitě.
Kay odmítá převažující názor evropských činovníků, že pro fungování měnové unie je nezbytná jednotná rozpočtová politika. Ta ve skutečnosti nutná není, jak ukazují příklady jiných měnových unií jako například dlouhého období zlatého standardu nebo faktické unie mezi USA a zeměmi jako Čína, které svázaly své měny s dolarem.
Jednotná fiskální politika není ale pro účely jejích zastánců dostatečná, protože "ani Evropská komise ani německá vláda nemohou poslat do ulic Atén tanky", které by prosadily plnění dohodnuté politiky, píše Kay. Jedinou možností, jak může EU fiskální disciplínu prosadit, je hrozit odmítnutím dalších převodů peněz, což se zatím dělalo, ale bez větších úspěchů.
Měnová unie znamená, že oblasti s horšími ekonomickými podmínkami si už nemohou obnovovat klesající konkurenceschopnost devalvacemi a musí ji získávat svou vlastní mzdovou, daňovou a fiskální politikou. K tomu jsou však zapotřebí silné místní instituce a ty v řadě zemí eurozóny nejsou, protože kvůli přehnané ambicióznosti tvůrců eura šly do eurozóny i země, které disciplínu nejsou schopny prosadit.
Těžkým důsledkům své nedisciplinovanosti země jako Řecko v eurozóně unikaly státními a soukromými půjčkami. Jestliže budou věřitelé přesvědčeni, že se jim peníze vrátí, budou to Řecko a ostatní moci dělat dál, zejména pokud lídři EU prosadí plány na rozšíření role stabilizačního fondu EFSF. "Dávat zemím více zdrojů na boj proti trhům situaci nezlepší, ale zhorší," napsal Kay.
Absence silných lokálních institucí zplodila problémy jako divoké spekulace na realitních trzích v Irsku a Španělsku, neschopnost vládnout v Itálii, ekonomickou stagnaci v Portugalsku či přebujelý státní sektor v Řecku. Z nich se pak podle komentátora vinou zásahů evropských politiků staly zbytečně problémy celé EU.
Kay upozorňuje na řadu zájmů, jejichž vinou se lokální problémy staly celoevropskými. Elita v Bruselu a dalších metropolích má tendenci využít jakéhokoli problému k požadavkům na "více Evropy". Další motivací je záliba politiků v pořádání krizových zasedání, kde se náležitě zviditelní. Pro sanace krizových zemí horují finanční trhy a ministr financí USA Tim Geithner svými výzvami k důraznému řešení krize působí jako vyslanec amerických investičních bank, uvádí komentátor.
Jelikož ale nynější problémy eurozóny lze vyřešit jen lokálně, bere na sebe Evropa zodpovědnost za něco, kde nemá pravomoci, a tím riskuje ztrátu věrohodnosti. "Evropští lídři válku s trhy prohrají ne proto, že nenajdou dostatek zdrojů k jejich porážce, ale proto, že ve skutečnosti bojují s realitou," uzavírá Kay.