Hrozba klimatických změn představuje z globálního hlediska stále významnější problém. Kritici teze o klimatických změnách jsou povětšinou názorově roztříštění, ale Wall Street Journal přinesl na konci ledna článek šestnácti vědců nesoucí název: „Ohledně globálního oteplování není třeba panikařit.“ Má svůj přínos, protože obsahuje systematicky utříděnou obvyklou kritiku. Základním sdělením je to, že k oteplování planety nedochází, disidentské hlasy jsou umlčovány a opoždění kroků zaměřených na zpomalení klimatických změn o padesát let nebude mít žádné vážné důsledky. Moje reakce má v první řadě napravit zavádějící interpretaci mého výzkumu, která v článku zazněla. Zaměřím se ale i na prezentovaný pokus o diskreditaci výzkumu a vědců, kteří se zabývají změnou klimatu.
Zmíněný článek nejprve tvrdí, že k oteplování na planetě nedochází. Zde se můžeme snadno ztratit v detailech; většině však bude ku prospěchu, pokud se podíváme na dlouhodobé záznamy teplot. Následující graf ukazuje data od roku 1880 do 2011, jde o globální průměr ze tří rozdílných zdrojů. Na to, abychom viděli, že teplota roste, nepotřebujeme žádnou složitou statistickou analýzu. Podobně můžeme jasně vidět, že v posledních deseti letech je teplota vyšší než během předchozích desetiletí.
Krátkodobě teploty vykazují vysokou volatilitu, proto je dobré sledovat dlouhodobější trend. Můžeme to porovnat s akciovým trhem. Někdo může říci, že akcie v posledních deseti letech klesly, proto u nich není patrný žádný růstový trend. Pohled na dlouhodobá data tento názor ovšem rychle vyvrací. Vývoj v posledních deseti letech není z hlediska dlouhodobého trendu rozhodující.
Šestnáct vědců ve zmiňovaném článku rovněž tvrdí, že ekonomická analýza nepodporuje politiku, která se zaměřuje na zpomalení klimatických změn v následujících padesáti letech. Uvádí, že „nedávná studie Williama Nordhause z Yale ukazuje, že nejvyšší poměr přínosů a nákladů se objevuje u politik, které umožňují dalších padesát let růstu nebrzděného snahou o omezení objemu skleníkových plynů”. Toto jejich tvrzení se ale zakládá na chybné analýze a nesprávnému porozumění mé práce. Především dělají základní chybu v tom, že namísto rozdílu mezi přínosy a náklady počítají s jejich poměrem, který ale pro vyhodnocení jednotlivých kroků není vhodný.
I shrnutí a interpretace mých závěrů jsou mylné. Můj výzkum ve skutečnosti ukazuje, že včasné kroky mají významné čisté přínosy. Jestliže bychom se snižováním emisí oxidu uhličitého naopak čekali dalších padesát let, celkový náklad by dosáhl 2,3 bilionu dolarů v cenách roku 2005. V dnešních cenách by to bylo 4,1 bilionu dolarů. I války se vedly pro menší částky, než je tato. Nejistot existuje samozřejmě mnoho, to ovšem neznamená, že bychom měli vyčkávat.
Uvedené je výtahem z „Why the Global Warming Skeptics Are Wrong” autora Williama D. Nordhause.
(Zdroj: The New York Review of Books)