Na přední stránky novin v posledních týdnech proniklo zpomalení čínské ekonomiky. Ať už jde o korekci setrvalou nebo přechodnou, čínské orgány čeká hodně práce, jíž je zapotřebí k položení základů pro silnou hospodářskou výkonnost ve střednědobém a dlouhodobém výhledu.
Od začátku transformace na tržní hospodářství v roce 1979 čelí Čína navzdory mimořádnému růstu zároveň vážným potížím: sílící nerovnosti, vysokým a narůstajícím hladinám degradace životního prostředí, neústupným externím nevyváženostem a stárnoucí společnosti.
Dvanáctá čínská pětiletka (2011-2015) naštěstí uznává nutnost prohloubit tržně orientovanou reformu, změnit rozvojový model země a zaměřit se na kvalitu růstu, strukturální reformy a sociální začleňování s cílem překonat rozdíl mezi venkovem a městy a zastavit růst příjmové nerovnosti. V souladu s tímto odvážným dlouhodobým přístupem teď nová zpráva China 2030 (Čína 2030) s podtitulem Budování moderní, harmonické a kreativní společnosti s vysokými příjmy navrhuje reformy, jež má vlast potřebuje, aby si do roku 2030 vypěstovala vyspělé a dobře fungující tržní hospodářství.
Zpráva je výsledkem dlouhotrvajícího partnerství mezi Čínou a Světovou bankou. Prezident Světové banky Robert B. Zoellick u příležitosti 30. výročí členství Číny navrhl lídrům země společnou snahu usilující o identifikaci a analýzu střednědobých rozvojových výzev Číny. Čína 2030 vyzývá ke strukturálním reformám, které by nově definovaly úlohu vlády, reorganizovaly státní podniky a banky, rozvíjely soukromý sektor, propagovaly konkurenci a prohloubily liberalizaci trhu s půdou a trhu pracovního a finančního.
Čínská vláda sice bude přímo poskytovat méně hmotných veřejných statků a služeb, ale zároveň bude muset zajišťovat více nehmotných veřejných statků a služeb, jako jsou pravidla, normy a politiky. Takové politiky a institucionální zdokonalení zvyšují produktivitu, posilují soutěživost, napomáhají specializaci, zlepšují efektivitu alokace zdrojů, chrání životní prostředí a snižují rizika a nejistoty.
V podnikovém sektoru bude potřeba se soustředit na zvyšování konkurence ve všech sektorech, snižování bariér pro příchod a odchod soukromých firem a upevňování konkurenční schopnosti státních podniků.
Ve finančním sektoru se musí komercializovat bankovní soustava, což postupně umožní, aby úrokové sazby určovaly tržní síly, a zároveň se musí prohloubit kapitálové trhy společně s rozvojem zákonné a kontrolní infrastruktury potřebné k zajištění finanční stability.
Na trhu práce Čína potřebuje urychlit reformy systému chu-kchou (registrace domácností), aby se zajistilo, že do roku 2030 se pracující budou moci volně stěhovat v reakci na tržní signály. Kdo v současnosti bez chu-kchou přesídlí do jiné části země, riskuje ztrátu přístupu ke vzdělání, sociálním službám a na trh s bydlením. Čínští tvůrci politik musí rovněž zavést opatření ke zvýšení míry zapojení pracovních sil, revidovat mzdovou politiku a zajistit celostátní přenositelnost programů sociálního pojištění.
Konečně je třeba chránit práva zemědělců, zvýšit efektivitu využití půdy a přepracovat politiky upravující nabývání zemědělské půdy k městskému využití.
Střednědobý úspěch Číny bude také vyžadovat vytvoření otevřeného systému, v němž konkurenční tlaky povzbudí čínské společnosti k účasti na inovaci produktů a procesů, a to nejen prostřednictvím vlastních snah, ale také účastí v globálních sítích výzkumu a vývoje. Prioritou je zvýšit kvalitu výzkumu a vývoje, nejen jeho kvantitu. Tvůrci politik se budou muset zaměřit na zvýšení odborných a kognitivních dovedností absolventů vysokých škol a na vytvoření několika výzkumných univerzit na světové úrovni se silnými vazbami na průmysl.
Osvícená strategie musí Čínu povzbudit k „zezelenání“, v protikladu k překotnému růstu dnes a nárazu na rozsáhlé environmentální výdaje později. Pobídky k novým investicím do odvětví, která výrazněji neznečišťují životní prostředí a účinně využívají energie a suroviny, by vedly k zelenějšímu rozvoji, vyvolaly investice do související výroby a služeb v předcházejících i navazujících částech řetězce a vytvořily mezinárodní konkurenční výhodu ve stoupající globální branži budoucnosti.
Zpráva Čína 2030 také vyzývá k rozšiřování příležitostí, propagaci sociálního zabezpečení a snížení relativně vysoké sociální a hospodářské nerovnosti v zemi, a to řešením disparit mezi venkovem a městy v přístupu k pracovním místům, financím a kvalitním veřejným službám. K tomu bude zapotřebí věnovat více soustředěné pozornosti venkovským oblastem a populacím migrantů se špatným přístupem ke službám a dále restrukturalizaci sociálních politik tak, aby zajišťovaly bezpečné záchranné sítě.
Kromě toho je nezbytné posílit fiskální pozici Číny mobilizací dalších příjmů a zajištěním toho, aby místní samosprávy měly adekvátní finanční prostředky k uspokojení jejich narůstajících výdajových povinností. Takové reformy mohou zajistit, že rozpočtové zdroje budou dostupné na různých úrovních veřejné správy (centrum, provincie, prefektury, okresy, spádové obce a vesnice) a úměrné výdajovým zodpovědnostem.
V neposlední řadě by se Čína měla stát proaktivním zainteresovaným účastníkem globálního hospodářství. Vytrvalým upevňováním globálních obchodních, investičních a finančních vazeb, které jí v uplynulých třech desetiletích dobře sloužily, bude Čína těžit z další specializace, zesílených investičních příležitostí a vyšších kapitálových výnosů, jakož i ze vzájemně přínosných toků idejí a znalostí.
Čína musí zůstat věrná snaze oživit zadrhnutá jednání o multilaterálním obchodu, takzvané vyjednávací kolo z Dauhá, a podpořit globální dohodu o investičních tocích. Globální integrace čínského finančního sektoru bude vyžadovat otevření kapitálového účtu, což bude nutné provést postupně a s důkladnou péčí; půjde však o klíčový krok k internacionalizaci žen-min-pi jako globální rezervní měny.
Návrhy obsažené ve zprávě Čína 2030 by tvůrcům čínských politik mohly poskytnout určitý rámec pro snahu dosáhnout cíle udržitelného a harmonického růstu. Za situace, kdy globální hospodářství vstupuje do nebezpečného stadia, bude čínská vláda nucena reagovat na nově se objevující rizika, šoky a slabiny. Během toho by se však měla držet zásady, že politické reakce na krátkodobé problémy musí upevňovat – nikoli podkopávat – priority dlouhodobých reforem.
Justin Yifu Lin, hlavní ekonom a viceprezident Světové banky pro rozvojové ekonomiky, založil Čínské centrum ekonomického výzkumu při Pekingské univerzitě. Naposledy vydal knihu Demystifying the Chinese Economy (Demystifikace čínské ekonomiky).
Copyright: Project Syndicate, 2012