Již delší dobu připomínala cena americké ropy WTI unaveného plavce, který se jen z posledních sil drží nad hladinou. Tempa jsou stále pomalejší a pomalejší, nešťastníkovi docházejí síly, až v jeden moment vzdává marný boj a potápí se do hlubin. Něco podobného se stalo WTI během pátečního obchodování. Impozantní propad při velkém objemu tak trochu zapadl mezi jinými zprávami a je vysvětlován fundamentálními příčinami, jako jsou zvyšující se zásoby a slabší růst ekonomiky. Tyto důvody však nemohou plně vysvětlit razantní pohyb ceny, který se díky absenci jakýchkoliv korekcí podobal pádu kamene.
Spíše než jednorázová vysvětlení typu výše zásob bych v této souvislosti zmínil mechanismus, který jsem popsal v jednom předchozím příspěvku a eufemisticky jej nazval „Bernankovým kyvadélkem“. Za nízkých úrokových sazeb a velkých státních dluhů, kdy není centrální banka schopna dostatečně flexibilně hýbat referenčními sazbami, přejímají iniciativu ceny komodit. Jejich růst působí jako brzda ekonomické aktivity vychylující se ze své dlouhodobé rovnovážné polohy, podobně, jak to činí úroková sazba. Vyslovil jsem domněnku, že k další destrukci poptávky by mohlo dojít na úrovni WTI 120 USD/barel. Páteční radikální pohyb mě však přesvědčil, že bych měl svůj odhad korigovat. Proč jsme před obratem nedosáhli na nové vrcholy, by se dalo vysvětlit tím, že dříve, než se tak stalo, vzrostla cena amerického benzínu u pump (která je pravděpodobně spolehlivějším přenosným mediem), na hodnoty blížící se 4 USD za galon a spustila tak pokles dynamiky ekonomiky dříve, než bychom očekávali.
Co dále? Pokud jsou korektní mé úvahy, měla by se ropa několik dalších týdnů pohybovat směrem dolů. Tento posun by měl pomoci uklidnit spotřebitele a na nějaké úrovni, kterou si netroufám odhadnout, by mělo dojít k nastartování spotřebitelské poptávky. Nejedná se o řízený proces, jelikož cena ropy je určována tržními silami a ne rozhodnutím bankovní rady. Tudíž může dojít k celé řadě překvapivých zvratů. Hloubku propadu by mohla ovlivnit situace v Evropě, Číně a taktéž nesmíme opomíjet americkou energetickou „revoluci“. Domácí těžaři, kteří svými prodeji srazili cenu zemního plynu na mnohaletá minima, obracejí svoji pozornost k dobývání ropy z břidlic. Vzhledem k daleko větší mezinárodní propojenosti ropného trhu, než trhu s plynem, se nedá v tomto případě předpokládat až tak bouřlivý cenový vývoj, avšak o „pár centů“ by černé zlato přece jenom zlevnit mohlo.
Můžeme asi s čistým svědomím prohlásit, že komoditní Bernankovo kyvadélko obrátilo svůj pohyb a z restriktivních hladin nám směřuje do úrovní, které by měly mít stimulační vliv. Kde se jeho pohyb směrem dolů zastaví, se musíme nechat překvapit.