Sýrie čelí dramatickému poklesu importu dieselu a dalších paliv nutných pro provoz těžké techniky, včetně tanků, jelikož dodávky z Ruska a jiných destinací v posledních čtyřech týdnech zcela ustaly. Podle zdrojů agentury Reuters do syrských přístavů od poloviny dubna nedorazil jediný tanker s topným olejem nebo dieselem. Ještě v březnu přitom terminály Baniyas a Tartus odbavily devět lodí naplněných palivem z Ruska a Íránu.
V Sýrii, která disponuje vlastními ložisky ropy, fungují dvě rafinerie, avšak ty vyrábí hlavně benzín pro osobní auta. Země tak každoročně dováží desítky tisíc tun jiných typů zpracovaných ropných produktů využívaných jako topivo a v dopravě.
Kvůli sankcím uvaleným na režim Bašára Asada Evropskou unií a Spojenými státy se zásobování palivy stává v Sýrii čím dál víc komplikované. Embargo vyhlášené před několika měsíci kvůli brutálnímu postupu vládních sil proti opozici evropským a americkým firmám zakazuje nákup syrské ropy nebo styk se syrskými společnosti, které obchodují s ropou a ropnými produkty. Poslední náklad zemi zajistil zprostředkovatel se sídlem v Monaku, podle něhož mu zpřísnění sankcí schválené v březnu znemožňuje pokračovat v dodávkách. K přerušení obchodních aktivit byla také nucena řecká společnost Naftomar, která do země ve velkém dovážela topné oleje a propan butan.
Krom západních koncernů jako Royal Dutch v Sýrii také působí chorvatská společnost INA kontrolovaná maďarským ropným a plynárenským koncernem , jehož významným akcionářem je s víc jak 7% podílem tuzemský . INA stejně jako její konkurenti ze západní Evropy kvůli sankcím v zemi přerušila aktivity a pro letošek zde počítá s nulovou těžbou. Celkovou pozici v Sýrii analytici Securities ocenili na 1600 HUF/akcie. Titul včera uzavíral na 16 800 HUF za akcii.
Dodávky v Sýrii nedostupných paliv dosud převážně zajišťovali íránští a ruští obchodníci, na něž se sankce nevztahují (jejich mateřské vlády se k nim nepřipojily), ale kteří při prodeji často využívají služeb evropských zprostředkovatelů. Zostření sankčního režimu transakce značně komplikuje, což potvrzuje absence importů v posledních týdnech. Ještě v březnu do Sýrie dorazil íránský tanker Alvan plný topného oleje, který za několik dní odplul s nákladem benzínu. Jednalo se patrně o vzájemně výhodný obchod mezi spojenci, jelikož na Írán bylo taktéž uvaleno rozsáhlé ropné embargo a země kvůli nedostatečným rafinérským kapacitám trpí chronickým nedostatkem lehčích paliv, hlavně benzínu. V únoru Asadovi na pomoc přispěchal venezuelský prezident Hugo Chávez, když do terminálu v Tartu poslal dva tankery. Od té doby ale další náklady z Venezuely nedorazily.
Poslední tanker s topným olejem, který do Sýrie dorazil, vyplul z ruského černomořského přístavu Novorossijsk pod liberijskou vlajkou. Dodávku prý zajistila ruská společnost za asistence monackého zprostředkovatele. Rusko, které krom paliv Asadovi ve velkém prodává i zbraně, se v Radě bezpečnosti OSN postavilo proti dvěma rezolucím odsuzujícím postup vládních sil proti demonstrantům. Podle odhadů OSN si násilnosti, během nichž byly ve městech nasazeny tanky a bombardéry, od loňského března vyžádaly přes 9000 lidských životů.
Při obcházení ropného embarga musí být ruští i íránští obchodníci stále vynalézavější, což dokládá příběh tankeru Alvan, který ze Sýrie do Íránu dovezl 33 000 tun benzínu. Stejně jako mnoho dalších plavidel spojovaných s íránskými firmami Alvan za poslední rok několikrát změnil jméno a majitele, aby se vyhnul sankcím. Do února jej vlastnila společnost registrovaná v EU nastrčená íránskou státní přepravní korporací. Ta se ale octla v režimu sankcí, a tak byla loď převedena do ruského námořního registru, kde figuruje pod jiným vlastníkem.
Ve srovnání s jinými blízkovýchodními státy Sýrie nevyváží velké množství ropy a zpracované produkce, exportní příjmy jsou však pro izolovaný režim důležitými zdrojem zahraniční měny. Írán se podle všeho snaží Sýrii s odbytem vypomáhat, ale nyní má potíže s nalezením odběratelů pro vlastní exportéry.
Dvě plavidla napojená na Írán, MT Tour a Amin, převážející dohromady před 200 000 tun syrské ropy měla původně zamířit do Singapuru, ale musela změnit kurz a prozatím kotví v íránském Bandar Abbásu. Jelikož i asijští zákazníci omezují sankcionované dovozy, Irán skladuje miliony barelů své vlastní produkce v tankerech a hledá způsob jak ropu prodat. Amin i MT Tour nedávno změnily vlajku a místo Malty jsou teď registrované v Bolívii. Malta i Kypr, dosud oblíbené volby pro lodě íránských státních korporací, kvůli tlaku EU odmítají registrace dále poskytovat, a tak íránské lodě začínají houfně vyplouvat pod vlajkou vnitrozemské Bolivie. Ta ztratila přístup k pobřeží Tichého oceánu po prohrané válce s Chile v roce 1879.
(Zdroje: Reuters, Moscow Times, Securities)