Americká ekonomika není schopna dosáhnout takové rychlosti jako dříve. Vysvětlením ale nejsou problémy v Evropě či důsledky finanční krize. Pro CNBC to uvedl bývalý šéf Fedu Alan Greenspan. Nejlepší způsob, jak se dívat na současnou ekonomiku USA, je podle něho pohled na její dvě oddělené části. První z nich se chová „rozumně“ a její růst se blíží trendu. Ta druhá, menší, se týká aktiv, která mají očekávanou životnost delší než 20 let. Tato část ekonomiky se nachází pod velkým tlakem kvůli tomu, že s rostoucí dobou životnosti prudce roste požadovaná návratnost na tato aktiva a jejich tržní hodnota je tak hrubě snížena. Tento tlak je odrazem nejistoty, a pokud ta bude přetrvávat, celkový růst ekonomiky ani nezaměstnanost se výrazně nezlepší.
Greenspan nesouhlasí s názorem, že USA mohou posunout fiskální konsolidaci do budoucna. Uvedl, že zažil konec 70. let, kdy výnos vládních dluhopisů dosahoval 9 %. Tehdy převažoval názor, že další růst výnosů nepřijde, protože Spojené státy nejsou náchylné k vysoké inflaci. „Všichni na trhu tomu věřili a pak výnosy během čtyř měsíců vzrostly o 400 bazických bodů,“ vzpomínal ekonom. Trhy bývaly tolerantní, ovšem nyní tomu tak podle Greenspana již není. Většina ekonomů, se kterými hovoří, prý uvádí, že v současnosti je třeba se zaměřit na krátkodobou stimulaci, dlouhodobé problémy pak řešit později.
Ekonom se následně vrátil k tématu vysoké nejistoty v americké ekonomice. Ta je podle něho odrazem vyššího vládního aktivismu, ale jen částečně. Dobrým ukazatelem míry nejistoty je to, jak velkou část likvidních aktiv firmy investují do dlouhodobých aktiv. Na počátku roku 2010 ležel poměr těchto investic na nejnižší úrovni od roku 1935. „Je tu strach z budoucnosti, a pokud se snažíme zjistit příčinu, asi ze 40 % jde o prostý fakt, že ekonomika je slabá,“ míní ekonom. Zároveň však podle něho statistická data poskytují velmi silné důkazy o tom, že i při současných velice nízkých výnosech vládních dluhopisů dochází k vytěsňování soukromých investic.
Greenspan není zastáncem toho, aby americká vláda stimulovala ekonomiku velkými investičními programy. Lidé podle něho totiž nejsou schopni správně určit, co společnost nejvíce potřebuje, a výsledkem by byla „velmi neefektivní alokace kapitálu“ a pokles životního standardu. Poukázal i na to, že v USA se nachází relativně málo úspor, a proto musí být při jejich využívání opatrné.
Greenspan se domnívá, že udržet eurozónu pohromadě lze jen jedním způsobem, a to „politickou konsolidací“. Zavedené euro totiž doprovázelo očekávání, že se rozdíly v kulturách jednotlivých zemí změní a země jako Řecko a Itálie se začnou chovat jako Německo. K tomu ale nikdy nedošlo. Odchod Řecka z měnové unie by nyní vyvolal obavy v Itálii a Španělsku a proto existuje velká snaha o udržení Řecka v eurozóně. ECB se momentálně chová jako fiskální instituce a je vystavena riziku spojenému s vládním dluhem. Zvětšování její rozvahy může vyřešit krátkodobé problémy, konečným řešením ale není, uvedl ekonom.
Greenspan se věnoval i situaci v Číně. „V podstatě mohou vytvořit produkt v libovolné výši. Například tak, že nařídí provinciím, aby stavěly budovy, a státním bankám, aby je financovaly,“ míní ekonom. Problém ovšem spočívá v tom, že „efektivita kapitálové struktury“ je velmi malá. To znamená, že objem kapitálu relativně k produktu se například ve srovnání se Spojenými státy nachází velmi vysoko. Jinak řečeno, velká část kapitálu se promrhá.
Na otázku, které tržní ukazatele v současné době považuje za nejdůležitější, Greenspan odpověděl, že vždy se nejdříve dívá na rizikové spready Itálie a Španělska. Poté ho zajímá rizikový spread Francie, protože ten ukazuje, „jak se vyvíjí základní struktura eurozóny“. „Od prvního dne euro nefungovalo,“ uvedl poté ekonom s tím, že důsledkem zavedení společné měny bylo snížení konkurenceschopnosti eurozóny.
Greenspan na CNBC: Euro postrádá konkurenceschopnost
(Zdroj: CNBC)