Rychle rostoucí těžba ropy v Iráku míchá kartami v kartelu OPEC a mohla by ohrozit schopnost organizace ovlivňovat světové ceny černého zlata. Irák zatím podporuje snahu sousedního Íránu stanovit nižší produkční strop, a udržovat tak ceny vysoko. Ambiciózní plány Bagdádu pro jeho ropný sektor by ale v delším období mohly těžbu vyhnat do úrovně, jež by nevyhnutelně vedla ke zlevňování klíčové komodity.
Osm let po americké invazi se iráckému ropnému průmyslu podařilo setřást nejen dědictví občanské války, ale i předchozí čtvrtstoletí vlády Saddáma Husajna plné krvavých konfliktů se sousedy. Těžba ropy v dubnu vzrostla meziměsíčně o úctyhodných 7,7 % na 3,03 mil. barelů za den, čímž Irák překonal úroveň z roku 1979, kdy se Saddám chopil moci. Země v produkci také poprvé od roku 1988 předstihla sousední Írán, který má s odbytem své suroviny potíže kvůli ropnému embargu EU a Spojených států.
S pomocí mezinárodních koncernů ze Spojených států, Velké Británie, Číny a Ruska, které opravují staré vrty a rozvíjejí nová ložiska, se země ke konci roku stane druhým největším producentem OPEC, čímž před ní zůstane pouze Saúdská Arábie. A do budoucna plánuje produkci dále navyšovat. Letošní příjmy ze sektoru, plně kontrolovaného státem a místními poloautonomními úřady, jsou odhadovány na 100 mld. USD.
Sílící postavení Iráku v rámci OPEC a z něj vyplývající posun v rovnováze sil by podle analytiků mohly vést ke změně komplikovaného systému kvót, který by se musel přizpůsobit novým iráckým kapacitám. Podle Fadela Gheita, jednatele konzultantské společnosti Oppenheimer & Co., by se irácká těžba mohla do pěti let zdvojnásobit na 6 mil. barelů denně. „Žádná jiná země nemá schopnosti ani potenciál k podobnému výkonu,“ tvrdí Gheit.
Na utváření ceny ropy se podílí řada faktorů, hlavní role připadá samozřejmě poptávce a nabídce. OPEC se už několik desítek let pokouší cenu usměrňovat omezováním, nebo rozšiřováním produkce. Dodatečné vytěžené objemy z Iráku, pokud je nevykompenzuje pokles těžby v jiných členských státech kartelu, by mohly ceny stlačit níže.
Zákulisí rozhodování v kartelu je komplikovanou záležitostí, do které krom čísel o těžbě promlouvají i náboženské (sunnité vs. šíité) a etnické (Arabové vs. Peršané) dělicí linie. Během čtvrtečního zasedání ve Vídni, na němž OPEC rozhodl ponechat těžební strop pro druhou polovinu roku beze změny na 30 mil. barelů denně, se Irák přiklonil ke svému politickému spojenci Íránu a společně s Alžírskem a Venezuelou vystoupili proti Saúdské Arábii, která podle jejich názoru těží příliš velké objemy. OPEC nyní těží asi 31,6 milionů barelů denně, téměř dva miliony nad celkovým limitem, na němž se ministři dohodli v prosinci.
Hlavně Írán, na něhož doléhají hospodářské sankce Západu, po ostatních členech kartelu požaduje omezení produkce a vyhnání cen co možná nejvýš. Ty v posledních měsících klesly o 30 USD za barel. Severomořský Brent poprvé od loňského října klesl pod hranici 100 dolarů, oproti březnovému maximu nad 128 dolary. Barel amerického lehkého mixu WTI je k mání za 85 USD. Ropu srážejí obavy z útlumu globální ekonomiky a právě vysoká nabídka na trhu.
Nově získané sebevědomí Irák projevuje i prosazováním svého kandidáta na post generálního tajemníka kartelu OPEC. Sedmašedesátiletý Thamer al-Ghadhban vedl irácké ropné ministerstvo během americké okupace a je považován za kvalifikovaného odborníka. Politické faktory ale zatím nahrávají protikandidátovi z Ekvádoru.
V exportu ropy překonal Irák svého sankcemi stiženého souseda už v prvním kvartále letošního roku. Zatímco Irák dodal v 1Q12 na světové trhy zhruba 2,145 mil. barelů denně, íránské vývozy se ve stejném období mezikvartálně propadly o 400 tisíc barelů na 2,1 mil. barelů denně. V dubnu irácký ropný export dosáhl 2,5 mil. barelů denně, přičemž íránský dále klesl na 1,8 mil. barelů.
Irák měl naposledy tak velký vliv v 80. letech za Saddáma Husajna, kdy vedl osm let trvající krvavou válku s Íránem a kdy se mezi Teheránem a Bagdádem vedly nepřetržité bitvy také o těžební kvóty. Dnes panuje jiná situace. Teokratická šíitská vláda v Íránu je jedním z hlavních spojenců iráckého premiéra Nourího al-Malíkího, jenž vede sice sekulární, avšak šíity ovládanou koalici. Prozatím jsou vysoké ceny v nejvlastnějším iráckém zájmu, jelikož 95 % státního rozpočtu pokrývají příjmy z ropy. Do budoucna se ale se zdrženlivostí Bagdádu při zvyšování kvót počítat nedá.
(Zdroj: AP, Bloomberg, ČTK)