Od chvíle, kdy se Řecko začalo potápět, slyšíme, co všechno je na této zemi špatné. Něco z toho je pravda, něco ne. Ale hlavně je vše bezpředmětné. Řecká ekonomika, politika i společnost mají své chyby, ale krize, která zemi trhá na kousky, má svůj počátek někde jinde: V Bruselu, Frankfurtu a Berlíně, kde byl vytvořen nefunkční monetární systém a kde se řešení jeho problémů nahrazuje moralizováním. Pokud přitom existuje nějaké řešení krize, muselo by přijít přesně z těchto míst.
Řecko samozřejmě sužuje rozšířená korupce, neplacení daní a dřívější sklony vlády k životu nad poměry. Země má malou produktivitu práce, asi o 25 % nižší, než je běžné v EU. Není ale pravdou, že by Řekové byli líní, pracují například více hodin než Němci. Řecko nemá ani rozbujelý sociální systém – sociální výdaje v poměru k HDP jsou výrazně nižší než například ve Švédsku či Německu. Vinu za jeho potíže ale nese euro. Jeho zavedení totiž přivedlo lidi k názoru, že Řecko je bezpečnou zemí - nastal příliv kapitálu, ekonomický boom a růst inflace, který vyvolal pokles konkurenceschopnosti.
Pak bublina praskla a nedostatky eura se jasně ukázaly. Bez existence centrální evropské vlády není možno automaticky zachraňovat země, které se dostanou do problémů, jako tomu je v USA. Řecko tak představuje hlavně oběť arogantního evropského vedení, většinou pocházejícího z bohatých zemí. To samo sebe přesvědčilo, že jejich měnová unie může fungovat bez společné vlády. A to samé vedení nyní tvrdí, že vše začne fungovat, pokud budou lidé ještě více trpět.
Víkendové řecké volby nevyřešily vůbec nic, protože sami Řekové s krizí nic neudělají. Pokud je nějaká naděje, pak pouze v případě, kdyby v Německu a ECB došlo k pochopení, že oni jsou ti, kdo musí změnit své chování – musí zvýšit výdaje a dokonce připustit vyšší inflaci.
Slyšet můžeme i argument, že řešením není ani odchod Řecka z unie, protože tato země není schopna exportovat. Zbývají tak pouze strukturální reformy. Otázkou by pak ale bylo, jak si tato země vedla před zavedením eura. Pravdou totiž je, že předtím, než se kvůli přílivu kapitálu vytvořila bublina, tato země dosahovala jen malého deficitu běžného účtu, jak ukazuje následující graf:
Čisté zahraniční investice Řecka – tedy rozdíl mezi jeho zahraničními aktivy a závazky - pak byly sice negativní, ale jen ve výši asi 25 % HDP, což není příliš vysoké číslo.
(Zdroj: NYTimes, blog Paula Krugmana)