Minulá středa byla dnem, kdy byl na trh uveden iPhone 5. To, zda jde o tak výjimečný produkt, jak tvrdí , nechám na zvážení jiným. Mě zajímají odhady toho, jak prodeje tohoto produktu podpoří americkou ekonomiku. Analýza tvrdí, že by iPhone 5 mohl v posledním čtvrtletí tohoto roku zvýšit růst o 0,25 – 0,5 % HDP. Tento růst je dán vysokými očekávanými prodeji a tím, že většina přidané hodnoty produktu pochází z americké ekonomiky. Jde o poměrně věrohodný odhad, má ale širší souvislosti, než by se na první pohled mohlo zdát.
Měli bychom chápat, že krátkodobé přínosy, které bude uvedení iPhone 5 na trh mít, nemají téměř nic společného s tím, jak je dobrý – jak zlepší kvalitu života spotřebitelů či zvýší jejich produktivitu. Tyto faktory jsou důležité v delším období, však tvrdí, že k podpoře ekonomiky dojde ihned, a to tím, že se zvýší výdaje. A pokud si myslíme, že více výdajů vytvoří stimulaci, domníváme se, že ekonomiku brzdí nedostatečná poptávka, ne nabídka. Nemáme vysokou nezaměstnanost kvůli tomu, že by Američané nechtěli pracovat, nebo že by neměli vhodné znalosti a dovednosti. A jejím řešením je najít způsob, jak zvýšit výdaje.
Jak toho můžeme docílit? Podniky drží velký objem hotovosti a většinou nemají důvod k investicím. Proč by měly zvyšovat kapacitu, když nevyužijí ani tu současnou? Nízké investice pak tlumí příjmy a spotřebitelskou poptávku, což se obratem projevuje v nízkých investicích. Deprese ale končí i v případě, že nezasáhne vláda. John Maynard Keynes tvrdil, že to je kvůli opotřebování a zastarávání výrobních aktiv. I v depresi totiž nakonec dojde k obnově starých strojů a zařízení, a to podpoří aktivitu. Nyní tak činí , když nahrazuje zastaralé novým. Otázkou je, proč trpět roky vysoké nezaměstnanosti, když vláda může zvýšit výdaje na vzdělání a infrastrukturu. Pokud věříme, že ekonomiku podpoří iPhone 5, musíme věřit i tomu, že potřebujeme více výdajů. A není důvod, proč by musely pocházet ze soukromého sektoru, píše Paul Krugman ve svém sloupku pro NYTimes. Na svém blogu pak ekonom komentuje poslední vývoj ohledně monetární politiky v USA:
Je dobré, že se Fed konečně pohnul. Zdá se, že Bernanke reaguje na kritiku Woddforda. Podle něho funguje kvantitativní uvolňování hlavně prostřednictvím změny očekávání. Bernanke tak při nákupu aktiv nebude spoléhat jen na fungování portfolio efektu. Snaží se také o posun v očekáváních tím, že se zavázal k pokračování nákupů až do doby, kdy se ekonomika zotaví. Fed se tak v podstatě snaží o „důvěryhodný závazek nezodpovědnosti“.
Nový přístup je přínosný, ale poněkud vágní. Není stanoven jasný cíl, ať už co se týče nominálního HDP, či nějakého mixu inflace a nezaměstnanosti. Není tak úplně jasné, zda skutečně přišel jasný posun v monetární politice. Budoucí šéf Fedu totiž může provádět politiku na základě starých pravidel a tvrdit přitom, že neporušil to, k čemu se Bernanke zavázal. A protože je vše založeno na změně očekávání, tyto nejasnosti jsou negativem.
(Zdroj: NYTimes, blog Paula Krugmana)