Komunistická strana Číny již brzy odhalí jména svých nových vůdců, kteří podle předpokladů následně stanou v nejvyšších vládních funkcích. Většina z nich budou profesionální politici, kteří se na vrchol vypracovali z nejnižších pozic. Jaká jsou vlastně tajemství úspěchu v čínském autoritářském režimu, klade si otázku zpravodajský server BBC.
Začít mladý
Věk je v Číně velmi důležitý. Pokud člověk nebyl pro vysoký úřad vybrán před dovršením pětadvacátého roku, je pravděpodobně už pozdě. Oba funkcionáři, kteří se mají stát budoucím čínským prezidentem a premiérem, Si Ťin-pching a Li Kche-čchiang, vstoupili do strany v 21 letech a nikdy nepracovali mimo její řady.
Být muž
Pouze čtvrtina členů strany jsou ženy. Žádné ženě se přitom zatím nepodařilo proniknout do nejvyššího stranického orgánu, devítičlenného stálého výboru politbyra. V širším 24členném politbyru má křeslo jedna žena, Liou Jen-tung.
Nevyčnívat
Zakladatelé moderní Číny, politici jako Mao Ce-tung a Teng Siao-pching, byli charizmatičtí vizionáři, kteří v podstatě diktovali budoucnost země. Dnes musejí vůdci projít složitým byrokratickým systémem, který vyžaduje naprostou poslušnost. Jakákoli malá chyba může být chybou poslední.
Nejviditelnějším příkladem z poslední doby je Po Si-laj, někdejší šéf strany ve městě Čchung-čching, který si dělal ambice dostat se do devítičlenného stálého výboru politbyra. Letos byl ale ze strany vyloučen. Jeho manželka byla odsouzena k trestu smrti s dvouletým odkladem za vraždu britského podnikatele a Po sám čelí obviněním z korupce a zneužívání moci.
Řada západních analytiků je nicméně přesvědčena, že skutečným Poovým proviněním bylo, že se vzepřel tradičnímu způsobu vedení politiky v Číně. Jeho silně levicový populismus a bezprecedentní tažení proti zločinu se staly hrozbou pro ty, kteří trpělivě čekali na povýšení prostřednictvím běžných vnitrostranických dohod.
"Snažte se být povětším vlčím mákem, ne však vysokým. Budete-li příliš vyčnívat, mohou vás seseknout," říká Steve Tsang z Nottinghamské univerzity.
Požadavek minimální odlišnosti se vztahuje i na oblečení a vzhled - tmavé obleky a vlasy obarvené načerno jsou nutností, šediny se netolerují.
Pracovat v chudých podmínkách
Pro stranu bez demokratického mandátu je klíčové, aby nejvyšší vůdci ukázali, že rozumí problémům obyčejných lidí. Vedení strany proto dbá na to, aby každý budoucí šéf odsloužil nějaký čas mimo pohodlí Pekingu.
Odcházející prezident Chu Ťin-tchao strávil čtyři roky v Tibetu, který Číňané vnímají jako zvlášť náročné místo. Jedna z vycházejících hvězd mezi mladšími čínskými vůdci, 49letý Chu Čchun-chua, nyní vykonává své povinnosti v autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko.
Vybrat si frakci
Významným faktorem, který umožňuje vzestup, je mít svého ochránce. "Máte-li svého ochránce, který vám v mládí umožní předběhnout ve frontě na místo ostatní uchazeče, jste na dobré cestě k dosažení slávy," říká Min-sin Pchej z kalifornské Claremont McKenna College.
Pro děti vysokých funkcionářů je to snadné, protože mohou využívat pomoci a ochrany, kterou jim poskytuje síť známostí a vlivu jejich rodičů. Téměř polovina stávajících nejvyšších čínských vůdců spadá do této kategorie. Vzhledem ke svému privilegovanému mládí bývají nazýváni "princátka".
Na druhé straně stojí lidé jako současný prezident Chu Ťin-tchao, který se propracoval ze skromných podmínek postupně Ligou komunistické mládeže. Tito politici jsou vnímáni jako ti, kdo lépe chápou starosti občanů, jako jsou příspěvky na bydlení nebo výše příjmů ve venkovských oblastech.
Většinu uplynulých pěti let tyto dvě skupiny spolu bojovaly o to, kdo získá nejvyšší pozice. Princátko Si Ťin-pching s rozsáhlými rodinnými konexemi nakonec porazil Chu Ťin-tchaova chráněnce Li Kche-čchianga ve střetu o funkci šéfa strany. O těchto zákulisních bitvách pochopitelně čínská média nepíší.
Ctít morálku
Činitelé musejí působit skromně a pamatovat na heslo o "službě lidu". Premiér Wen Ťia-pao se stal jedním z nejoblíbenějších čínských vůdců díky své schopnosti navázat kontakt s obyčejnými lidmi. Po každém zemětřesení, sesuvu půdy či povodni "Dědeček Wen", jak je obecně známý, rychle odjíždí na zasažené místo, účastně hovoří s postiženými a ukazuje, že jeho vláda je připravena pomoci. Přestože podle jeho kritiků je to jen póza, Wen si svou skromností vysloužil značný respekt.
Naopak opulentní bankety, okázalé dary a předvádění vlastního bohatství je trnem v oku. To poznal i představitel Jang Ta-cchaj z provincie Šan-si. Letos přišel o místo, když kritici na internetu poukázali na to, kolik vlastní drahých hodinek, a tázali se, jak si může něco takového s platem provinčního úředníka dovolit.
Být bezohledný
Ambiciózním čínským politikům se radí přečíst si nejprve dílo Chou-chej-süe (Tlustou černou teorii), které je klasikou temného politického umění publikovanou v minulém století. V ní se praví, že je zapotřebí mít tlustou hroší kůži, která je imunní vůči pocitům studu a viny, a černé srdce, natolik drsné, že dokáže kvůli vlastnímu prospěchu ubližovat druhým.