Velká Británie se sice vymanila z recese a vykázala nejrychlejší kvartální přírůstek HDP za posledních pět let, ale ani to ji nespasí od toho, aby do dvou let nesklouzla na úroveň zemí Třetího světa, píší Dan Atkinson a Larry Elliott v knize "Going South: Why Britain Will Have a Third World Economy by 2014".
Autoři, povoláním žurnalisté působící v levicově orientovaném deníku The Guardian, si při popisování britské ekonomiky pomáhají fotbalovou analogií a přirovnávají ji k birminghamskému týmu Aston Villa: „Kdysi to byl skvělý klub, ale už není. Británie přitom v posledních sto letech vedla politiku, jako kdyby měla ekonomiku Manchesteru United či Arsenalu.“
Rok 2014 podle Elliotta a Atkinsona bude nejen oslavou stoletého výročí vypuknutí první světové války, ale také připomínkou ztráty statusu ekonomické a vojenské supervelmoci, který Británie držela celé 19. století. Od té doby se naopak země téměř nerozvíjela a její ekonomika byla spravována s pomocí dočasných záplat. Jedinou nadějí pro ostrovní království je „podívat se pravdě do očí.“
Příčinou další ztráty britského statusu podle knihy nebude pád HDP na hlavu na úroveň subsaharské Afriky, ale fakt, že „veřejné a komerční služby přestávají fungovat, průměrný občan chudne, místo aby bohatl, ekonomika je na tom špatně a vláda v nejširším smyslu slova dysfunkční.“
Autoři poukazují na to, že britský běžný účet byl naposledy v přebytku v roce 1983. Od té doby si země musí půjčovat od Číny a dalších a prodává majetek cizincům. Ti nyní v Británii drží aktiva, jejichž hodnota o 200 mld. GBP převyšuje hodnotu majetku britských investorů mimo jejich domovskou ekonomiku.
Úpadek britského impéria je vděčným tématem řady historických publikací. Jednou z posledních na našem trhu je práce harvardského profesora Nialla Fergusona „Britské impérium: Cesta k modernímu světu“ z roku 2007.
Od ekonomické krize, která těžce zasáhla finanční sektor v Londýně, se Británie potýká s růstem zadlužení a 13% poklesem reálných příjmů obyvatelstva. Libra i státní dluhopisy si však vedou dobře, jelikož fungují jako bezpečné útočiště před nevyzpytatelným výsledkem dluhových problémů eurozóny.
Podle Alastaira Newtona z banky kniha „Going South“ zapadá do současné módní vlny publikací o civilizačním úpadku Západu, přičemž vždy lze nalézt dost statistik, které předkládané teze podpoří. „Velká Británie se jeví – a je – velmi odlišná od Velké Británie v 60. a 70. letech minulého století, kdy měla ekonomika také vážné potíže s růstem. Stejně tak se změnila situace ve většině takzvaného Třetího světa,“ tvrdí Newton.
Úvahy o tom, že západní civilizace v sobě nese zárodek vlastní zkázy, se vrací znovu a znovu, hlavně ve chvílích krizí. Jedním z vůbec nejvlivnějších děl s tímto tématem se ve dvacátém století stala kniha německého filosofa Oswalda Spenglera Zánik Západu (v německém originále Untergang des Abendlandes), která vyšla v roce 1918.
Podle Spenglera se Západ po první světové válce vyčerpal a na místo tvořivé a silné kultury, ztělesněné například v díle Goetheho, postavil slabošskou a rovnostářskou společnost prázdnými s hesly svobody a rovnosti. V demokracii je podle Spenglera hlavním motivem honba za penězi, a proto je jako forma vlády snadno zkorumpovatelná. Spojení demokracie s upadajícími západními velmocemi v poválečném Německu silně rezonovalo a zajistilo Spenglerovi širokou popularitu, navzdory ostré kritice jeho myšlenek ze strany akademické obce. Později filosof tvrdil, že proti slabošskému Západu by se Německo mohlo spojit s Ruskem.
(Zdroje: Going South: Why Britain Will Have a Third World Economy by 2014, CNBC, Untergang des Abendlandes)