Aktualizováno Oceláři po celém světě mají velký problém: je jich příliš mnoho a pořád přibývají. Globální produkční možnosti oceláren letos dosáhly 1,8 mld. tun, zatímco zákazníci poptávají jen 1,5 mld. tun. Místo potřebné konsolidace a zefektivňování výroby ale sektor čelí dalšímu nárůstu kapacity.
Podle konzultantských odhadů by do čtyř let mělo být postaveno 100 nových oceláren s kapacitou 350 mil. tun. Rozšiřovat produkci hodlají společnosti ve Vietnamu, Argentině, Ekvádoru, Peru, Bolívii nebo v Číně, částečně za podpory místních vlád. Ty se snaží stimulovat domácí průmysl a omezovat dovozy. Výsledkem jsou klesající marže a zakonzervované hutě.
Přebytečné kapacity a rozdrobenost se podepisují na špatných výsledcích předních ocelářů v posledních kvartálech. , světová jednička, ve 3Q12 prodělal 709 milionů USD. Podle výkonného ředitele Lakshmiho Mittala v odvětví panuje příliš velká fragmentace. Společnost se prý soustředí na konsolidaci při nejbližší „vhodné příležitosti“. Ta ale nepřichází, hlavně kvůli protektorským vládám.
Nejvíc na mále mají pece v Evropě. Francie hrozí Arceloru znárodněním ocelárny na východě země, pro niž vláda nemůže najít kupce a Arcelor využití. Začátkem roku koupila srbská vláda své ocelárny od za symbolický jeden dolar, než aby je Američané nechali zavřít. Bělehrad teď pro provoz hledá kupce. Ideálním kandidátem by byl někdo z ruských hráčů. Ti se ale sami topí ve ztrátách, jelikož před finanční krizí přecenili síly a vydali se na ambiciózní akviziční tažení za hranice. Evraz zvažuje, že se zbaví oceláren ve Vítkovicích, které získal v roce 2005.
Konsolidace sektoru nebude v současném hospodářském klimatu nijak jednoduchá. Objem akvizic a slučování v odvětví těžby a zpracování kovů za prvních devět měsíců letošního roku klesl meziročně o 43 %. Německému koncernu se dosud nepodařilo prodat moderní ocelárnu v Brazílii a zpracovatelský závod v Alabamě, které s velkou slávou otevíral v roce 2007. Investice do obou provozů se vyšplhaly na 12 mld. USD, přičemž vlády obou zemí oceláře zahrnuly daňovými úlevami a dotacemi. V květnu zbankrotovala RG Steel, čtvrtá největší americká ocelárna. S ní zaniklo 9 % amerických produkčních kapacit.
Ocelářské odvětví doplácí na velkou fragmentaci a ztrátu vyjednávací síly, obzvlášť v porovnání s dodavateli surovin či odběrateli hotových výrobků. Zatímco pět největších ocelářských společností kontroluje 18,2 % trhu, pět největších exportérů železné rudy drží 66 % trhu. V automobilovém průmyslu činí odpovídající podíl 50,6 %. Marže producentů z výroby jedné tuny za horka válcované oceli se za posledních šest let propadla ze 76 % na 17 %. V případě dodavatelů železné rudy vzrostla z 11 % na 50 %.
Někteří odborníci volají po příchodu ocelářského goliáše, který by skoupil neefektivní provozy a zavřel je. Odvětví prý chybí potřebný rozsah, aby mohlo realizovat úspory při přepravě a produkci. Výkonný ředitel rakouské skupiny Voestalpine Wolfgang Eder, který předsedá Evropské asociaci oceli, vyzval evropské politiky ke koordinovanému snižování kapacit. Bez toho se prý odvětví vrátí do 80. let minulého století, kdy žilo jen z dotací a fungovalo na politickou a sociální objednávku. Šéf ruského Severstalu Thomas Veraszto k tomu dodal, že slučování situaci nevyřeší: „Když chcete slučovat, musíte skutečně dokázat, že vytváříte přidanou hodnotu. V případě oceli lze obvykle zvýšit kapacity pouhým zefektivněním chodu oceláren.“
Destruktivně také působí kroky čínské vlády, která nařizuje zvyšování výstupu domácích výrobců za každou cenu. Čína teď vyrábí dvakrát tolik oceli co Japonsko, Spojené státy, Indie a Rusko dohromady. „Čínské hutě musí zvýšit vývoz, jelikož nemají kontrolu nad vlastní produkcí. Snížení výroby by znamenalo zastavení provozu a propouštění, což by huti přineslo ztráty, zatímco její tržní podíl by si uzmuli ostatní,“ shrnuje problém Xu Zhongbo, výkonný ředitel Beijing Metal Consulting. Dotovaná čínská ocel ve výsledku proniká do celého světa. Proti levným čínským exportům (např. ocelových lan) přijaly antidumpingová opatření Evropská unie, Spojené státy i některé asijské a jihoamerické státy. K ochranářským clům přistoupilo také Rusko. Také Peking tlačí na konsolidaci odvětví a stanovil si cíl: 60 % trhu v rukách 10 největších skupin. Ty nyní kontrolují 50 % trhu.
(Zdroje: WSJ, Bloomberg, Reuters)