Agregátní poptávka v americké ekonomice výrazněji nereagovala na utažení fiskální politiky, které přišlo po roce 2010. Dokumentují to následující dva grafy, které se nebudou líbit Paulu Krugmanovi. První z nich ukazuje, že růst nominálního HDP (NHDP) se od druhého čtvrtletí roku 2010 drží na pozoruhodně stabilní úrovni, a to i přesto, že došlo k poklesu federálních výdajů (růst NHDP červeně, podíl federálních výdajů na NHDP modře). Podobný vývoj ukazuje druhý graf, ve kterém vidíme opět růst NHDP, ten je ale porovnáván s rozpočtovými deficity v poměru k NHDP.
Oba obrázky vážně zpochybňují volání po proticyklické fiskální politice a naznačují, že fiskální multiplikátory jsou velice nízké. Fed podle všeho odvedl velmi dobrou práci a udržel růst nominálního produktu kolem 4,5 %. Zdá se tedy, že monetární politika hraje ve srovnání s fiskální politikou dominantní roli při stabilizaci agregátní poptávky.
Grafy také naznačují, že pokud bude Fed poptávku i nadále stabilizovat na úrovni 4,5% růstu, neměl by fiskální útes znamenat zase tak velkou hrozbu. Při fiskální konsolidaci by sice došlo k redistribuci a změnily by se motivační vazby. Sama o sobě by ale tato konsolidace za předpokladu dobře fungující monetární politiky neměla mít na agregátní poptávku tak velký vliv. Fed tedy představuje jedno z řešení fiskálního útesu. I když byl ale doposud úspěšný ve stabilizaci NHDP, neznamená to, že už je vše v pořádku. Měl by totiž dohnat propad produktu z předkrizového trendu.
(Zdroj: Blog Davida Beckwortha)