The American Dialect Society jmenovala na své každoroční konferenci tento víkend v Bostonu Slovo roku. Tím slovem je “Hashtag”, tedy slovo uvozené znakem „#“ (hash). Pro nezasvěcené, tento znak se používá na konci každého Tweetu, tedy vzkazu na sociální síti Twitter. Minulý rok byl právě “Tweet” Slovem roku. Legrační, že. Pro mě je hashtag, pokud vůbec něčím, tak spojeným s telekonferencemi. Pro většinu lidí po světě znamená toto slovo opravdu velmi málo.
Tweet a Twitter vůbec jsou fenoménem, kterému spousta lidí těžko rozumí. Ale připravte se prosím, tento rok budete slýchat o Twitteru daleko víc, než dosud. Proč? Možná to bude tím, že služby, které tato společnost nabízí, letos ve světě udělají opravdové terno. Nebo to také může být tím, že se obecně předpokládá, že Twitter se pokusí vstoupit v roce 2013 na veřejné akciové trhy. Pamatujete si všechnu tu publicitu okolo po celý rok předtím, než tato společnost šla na trh s první veřejnou nabídkou svých akcií (IPO)?
Musím se tady přiznat k jisté fascinaci příběhem . Je to vlastně kombinace úžasu a zmatení. Jsem si jistá, že spousta dalších lidí se cítí obdobně, i když se možná tolik nesoustředí na krvavé podrobnosti. Zrovna nedávno se mě někdo zeptal, proč dnes média nazývají IPO nepodařeným. S rizikem, že tímto šlapu někomu do zelí (o technologických společnostech na tomto portálu obyčejně píše Ondra Palát), toto jsou fakta a mýty o .
Dlouho očekávané IPO v květnu 2012 bylo jedním z největších v oboru technologie a největším v historii internetu. Média v té době, hojně krmená enormní PR mašinérií , psala o "kulturním milníku”. Jak se tato společnost stala tak halasně vychvalovanou? Nejprve se nám dostalo informací o růstu uživatelů. má celosvětově 500 miliónů uživatelů. Pak 750 miliónů uživatelů. překročila hranici jedné miliardy. Podle Internet World Stats byly v polovině roku 2012 na světě 2.4 miliardy uživatelů internetu. To znamená, že skoro polovina všech uživatelů internetu na naší planetě je napojena na . Není to neuvěřitelné, jakou globální přitažlivost má tato firma, jak nezbytnou se stala v životě lidí od New Yorku po Bangalore? Zůstaňme na chvíli právě v Bangalore. si nepřeje vykazovat geografické rozdělení svých uživatelů, ale obecně se soudí, že počet jejích uživatelů v rozvinutých zemích, ve kterých mohou investoři oprávněně očekávat největší tržby, již nějakou dobu stagnuje nebo dokonce klesá.
Insideři v oboru také poukazují na to, že spousta obzvlášť relativně nedávných profilů na vypadá jako naprosté padělky, vyrobené po tisících za pár halířů v Indii, Číně nebo jiných zemích s levnou pracovní silou. Proč? Tyto padělky nebo jejich využití je možné prodávat lidem, kteří si potřebují zvýšit počet tzv. “likes” na jejich vlastních Facebookových profilech. Například k tomu, abyste si otevřeli firemní profil na potřebujete určitý počet “likes”. Z popularity se rovněž rodí další popularita. Likes a hustota provozu na jejich webových stránkách dělá slavné osobnosti (a dokonce i politiky) ještě slavnějšími a popularizuje produkty. Výroba “likes” je zkrátka skvělý business. Firmy, politické kampaně a slavné osobnosti již nějakou dobu úspěšně používají marketingové odborníky, kteří umí hrát tuto hru. Poté, co roky úporně popírala existenci padělaných profilů, přiznala v srpnu 2012 poprvé jejich existenci a oznámila odhalení 83 miliónů padělaných profilů. Mnozí odborníci věří, že skutečné číslo je někde mezi 30-50% všech profilů na .
Hlavním problémem je nicméně dlouhodobá udržitelnost jejího business modelu. Přestože počet uživatelů stále roste, a to i s výše zmíněnými korekcemi, není úplně jasné, jestli si tato firma, nebo jakákoliv jiná sociální síť, dokáže vydělat dlouhodobě udržitelné cash flow. Služby jsou zadarmo. Zisk z obchodování s “likes” jde, bohužel pro investory, někomu jinému. Tržby jsou z velké a zvyšující se části (86% ve 3. kvartále 2012) omezeny na příjmy z reklamy. Zbytek příjmů jsou především komise z prodeje výrobků, služeb a her přes síť . obecně přiznává, že není firmou inovativní a proto budou příjmy z reklamy i v budoucnu nejpravděpodobnějším zdrojem růstu jejích tržeb celkových.
Ale tady je právě jistý problém. Zatímco výrobci a maloobchodníci na celém světě přesouvají část svého reklamního rozpočtu na internet (podle studie Bain/IAB se internet podílí na celkových nákladech na reklamu 17ti procenty, což je 2.8x méně než televize), je také známo, že účinek reklamy na internetu je daleko nižší, než se doufalo. Obzvláště používání tzv. click-through reklamy již nějakou dobu klesá. Reklama formou bannerů, tedy horizontálních a vertikálních sloupků na internetové stránce, dosahuje v průměru jen 0.2%ní click-through-rate, tedy jen takto nízké procento lidí na ně skutečně cvakne myší a většina trpí vážnou formou ‘slepoty vůči bannerům’. Kromě toho různé studie potvrzují, že, na rozdíl od Googlu, lidé prostě nepoužívají sociíální sítě k tomu, aby něco nakupovali. Psychologie jejich užití je jiná, uživatelé přicházejí na v náladě se bavit s lidmi a ne nakupovat. To je v případě dobře zdokumentované. Podle Webtrends a Booz & Co je click-through-rate globálně jen 0.05% a 72% všech dotázaných říká, že prostě nejsou ochotni na jejích stránkách nikdy nic kupovat. V jiné nedávné studii firmy Forrester bylo zjištěno, že jen 7% maloobchodníků považuje za efektivní nástroj k akvizici zákazníků. Tržní podíl na internetové reklamě byl proto v roce 2012 jen 3,1% v porovnání se 44,1% pro .
Toto je dále zhoršováno rostoucím podílem používání chytrých mobilních telefonů, které jsou díky malým obrazovkám obzvlášť nevhodné pro internetovou reklamu. Boston Consulting Group vytvořila vzorec počítání internetové intenzity, příznačně nazývaný BCG e-Intensity index, který je velmi užitečný kromě jiného při měření možných příjmů z internetové reklamy pro jednotlivé země. Výzkumníci BCG zjistili, že mimo země OECD, obzvláště v zemích BRIC (Brazílie, Rusko, Indie, Čína) přeskakují spotřebitelé naveliko vývojové stadium počítačů jako prostředků k připojení na internet a místo toho používají mobilní telefony. V Číně byla například mobilní penetrace v roce 2011 na úrovni 57%, tedy skoro 3x vyšší než penetrace osobních počítačů. se také přiznal, že se svou mobilní strategií dost zápolí.
Na pozadí mírně rostoucích tržeb rostou náklady alarmujícím tempem. Mluvím tady specificky o infrastrukturních nákladech. Tedy nákladech na užívání serverů, na kterých se ukládá databáze a její exponenciálně rostoucí back-up kopie, a o mimořádně sofistikovaných serverech, které řídí ukládání a vyhledávání dat. Zatímco tržby rostou meziročně o nějakých 30%, investiční náklady na servery rostou o 215% (obojí na základě posledních zveřejněných výsledků za 3. kvartál 2012). K tomu je potřeba přičíst ještě ty servery, které byly pořízeny na leasing. Kvůli ohromným a rostoucím nákladům na servery musí tedy tržby být nejenom dlouhodobě udržitelné, ale musí také růst rychleji než náklady. To může být dost těžké.
Toto je všechno jen můj názor a upřímně si myslím, že trh stále ještě pohlíží na příliš pozitivně. Hlavním důvodem, proč je IPO nazýváno nepodařeným je ale samotný proces jejího uvedení na veřejné trhy. oznámila svůj úmysl veřejně emitovat akcie v únoru a skutečně tak učinila v květnu 2012, po jedné z nejdelších a nejintenzivnějších PR kampaní v historií veřejných trhů. Akcie kotovaly na ceně 38 amerických dolarů za akcii, na samém vrcholů rozmezí doporučeného bankami emitenta. Cena byla tažena nahoru zejména zájmem drobných investorů. Mnozí z nich měli takový eminentní zájem proto, že litovali, že propásli masivní nárůst ceny akcií po jejich kotaci o pár let dříve. Cena akcií při IPO ocenila jako "ultra-rychle rostoucí firmu," s P/E na úrovni 85, a to přes pokles zisku i tržeb za kvartál bezprostředně předcházející jejímu uvedení na trh. Davové šílenství na trhu bylo posilováno stále se zvyšujícími a široce publikovanými cenami, za které po sobě jdoucí profesionální investoři kupovali malé podíly v době před IPO a cenou, za kterou se akcie obchodovaly na nelikvidním privátním trhu SecondMarket. Velká část bank na Wall Street vyjádřila své obavy nad tak vysokým oceněním firmy, mnozí se nechali slyšet, že by musela vykázat "skoro směšně vysoký růst ziskovosti”, aby toto ocenění dávalo smysl. Bezprostředně po IPO došlo na burze emitenta Nasdaq k poruchám počítačového systému, který vedl ke špatné alokaci obchodů ve výši miliónů dolarů. Upisující banka a několik členů vedení bylo obviněno z toho, že selektivně poskytli neveřejné odhady budoucí ziskovosti firmy jen vybraným klientům, respektive insiderům v oboru. , a Nasdaq kvůli těmto obviněním v současnosti čelí vice než 40ti soudním sporům. Mnozí z prvních investorů do hned prodali své akcie na veřejných trzích, a to včetně Marka Zuckerberga a spoluzakladatele Dustina Moskovitze a prvního většího investora Petera Thiela, který prodal celých 80% svého podílu. Rovněž mnozí zaměstnanci prodali mnoho akcií hned po skončení regulatorního omezení na prodej, tzv. lock-up. To vyvolalo mnoho otázek na téma, zdali insideři věří v dlouhodobou životaschopnost a prosperitu firmy. Cena akcií poklesla v prvních třech měsících obchodování na méně než polovinu ceny při IPO, než znovu vyrostla na dnešních 29.06 amerických dolarů.
IPO mělo okamžitý a široký dopad na globální akciové trhy, zchladilo vyhlídky a snížilo tržní cenu mnoha technologických firem a výrazně utlumilo uvádění jakýchkoliv firem na akciové trhy kdekoliv po světě po dobu několika měsíců. Co je skoro neuvěřitelné je, že celá záležitost nepropíchla technologickou bublinu úplně.
Možná se ptáte, proč o tom píšu teď, když vstoupila na veřejné trhy před více než půl rokem. No protože většina z toho platí i pro Twitter. Twitter je přeci také sociální síť. Nemá sice tak divoce rostoucí náklady na servery, zato jejich tržby jsou opravdový problém. Jen si zkuste zamíchat reklamu do zprávy, která může obsahovat jen 128 písmen a většinou ji posíláte z mobilního telefonu. Ale můžete si být jisti, že v příštích měsících, až do samého IPO Twitteru, budeme slyšet o této firmě jen samé dobré zprávy. Zapište si má slova, toliko o Slovu roku...