Ruská ropná společnost Rosněfť se rozhodla změnit podmínky, za nichž dodává svoji surovinu po ropovodu Družba. Místo prodeje přes prostředníky, kteří se stali symbolem neprůhledných praktik východoevropského ropného byznysu, hodlá s evropskými rafineriemi uzavírat kontrakty o dodávkách napřímo. Rosněfť se prostředníků, často registrovaných na Panenských ostrovech a jiných podezřelých destinacích, snaží zbavit už delší dobu - ani ne tak kvůli touze po větší transparentnosti, jako spíš ve snaze o realizaci vyšší marže.
Zatím nejdůležitější smlouvu státem kontrolovaný těžař uzavřel s polskou petrochemickou skupinou PKN Orlen. Jedná se o tříletý kontrakt v hodnotě 15 mld. USD platný do konce roku 2016, v jehož rámci Rosněfť do polské rafinerie v Plocku dodá 6 mil. tun ropy ročně, což pokryje zhruba 40 % kapacity závodu.
Další smlouvy Rosněfť uzavřela se zákazníky v Německu, konkrétně se společnostmi Total a Shell, které provozují rafinerii v Schwedtu v Braniborsku. Podle zdrojů listu Kommersant objem nasmlouvaných dodávek s Total dosahuje 2 mil. tun ročně s platností do konce roku 2015. Podobný kontrakt se chystá s dalším provozovatelem rafinerií v Německu, společností Eni. Podle šéfa Rosněfti Igora Sečina dlouhodobé přímé kontrakty „odpovídají strategii vytváření dodatečné hodnoty pro akcionáře skrze zvýšení efektivity prodeje ropy.“
Ropovod Družba je přes své stáří (funguje od 60. let minulého století) stále jednou z nejvýznamnějších cest vývozu ruské ropy. Za loňský rok přes potrubí do střední Evropy dorazilo 54,3 mil. tun ropy, což představuje jednu pětinu celkového ruského exportu. Dodávky přes Družbu v loňském roce výrazně klesaly, za což mohlo zejména otevření nového exportního terminálu Usť-Luga v Baltském moři, k němuž byla surovina z Družby odkláněna přes nedávno dostavěný ropovod BPS-2. Podle statistik ruského ministerstva energetiky loni největším příjemcem ropy z Družby bylo Německo s 20,5 mil. tun, následováno Polskem s 19,3 mil. tun. Česko z východu odebralo 3 mil. tun, Slovensko s Maďarskem po 5,4 mil. tun. Ještě v roce 2010 Česko přes Družbu odebralo 4,5 mil. tun a Maďarko 6,5 mil. tun ropy.
Rozhovory o přímých dodávkách s PKN Orlen zástupci Rosněfti vedli několik měsíců. Až dosud v Polsku jako prostředníci působily společnosti Souz Petrolium, patřící pod skupinu Summa miliardáře Zijavudina Magomedova, a Mercuria Energy Trading. Jim nyní platnost smluv vypršela, čehož největší ruský těžař využil. Zpočátku se jednalo o dodávkách 10 mil. tun ropy ročně, avšak pro takové množství nakonec Rosněfť nenalezla volné kapacity. Podle informací Kommersantu praktiku uzavírání dlouhodobých kontraktů podpořil hlavně Igor Sečin.
„Dohoda je pro PKN Orlen jednoznačně pozitivní, jelikož eliminuje důležitý rizikový faktor. Díky dlouhodobým kontraktům bude koncern PKN méně vystaven riziku nutnosti přesměrování dodávek přes mořský terminál v Gdaňsku, což by mohlo nákupní cenu suroviny zvýšit o 1-2 USD na barel,“ napsal v komentáři Petr Csaszar, analytik KBC Securities. PKN má nyní 80 % surovinových potřeb pokrytých v rámci dlouhodobých kontraktů.
Dotazované zdroje (ať už vládní či ze soukromého sektoru) se ještě donedávna shodovaly na tom, že obchodování po Družbě zoufale chybí transparentnost. Někdejší zvláštní velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška bývalé šéfce americké mise v Praze bez obalu sdělil, že česká vláda nezná podrobnosti kontraktů uzavřených českou rafinerskou skupinkou Unipetrol či jejími partnery Shellem či Agipem s Rusy, přičemž to nejdůležitější, tedy nasmlouvané množství a ceny, neznají často ani pobočky těchto koncernů v Praze. Trh s ropou prý „postrádá jakoukoli transparentnost a obsahuje několik vrstev prostředníků, z nichž každý má nárok na provizi.“ Většinou jsou registrovaní v exotických destinacích jako Kajmanské ostrovy či Kypr.
Podle vysoce postaveného zdroje z ruské pobočky Shellu musela v minulosti všechna ruská ropa dodávaná do Maďarska projít přes prostředníka, který si ke každému barelu účtoval prémii 1 USD, přičemž běžný obchodník by si vzal maximálně 20 centů. Prostředníci se u ropného „koryta“ střídají podle toho, která frakce má zrovna navrch v kremelských zákulisních tahanicích. Zmiňovaný podnikatel Magomedov, který fungoval jako zprostředkovatel v Polsku, je spojován především s bývalým prezidentem Dmitrijem Medveděvem, jedním z hlavních rivalů Sečinovy frakce „siloviků“, tedy lidí pocházejících z represivních složek státního aparátu. Sečin po pohlcení konkurenčního těžaře TNK-BP, které z Rosněfti udělalo největšího veřejně obchodovatelného ropného producenta na světě, platí za nezpochybnitelného krále ruské ropné branže.
Analytik IDF-Kapital Vitalij Krjukov se domnívá, že smlouvy o přímých dodávkách Rosněfti pomohou dosáhnout vyšší marže z prodeje ropy. Po akvizici TNK-BP má společnost dostatečné kapacity pro zvyšování dodávek do Asie, zejména Číny, a zároveň pro posilování přítomnosti na evropském trhu. Odstraněním prostředníků však na sebe Rosněfť bere dodatečná rizika, například spojená s transportem suroviny, o něž se dříve nemusela starat.
Oprava:
Původní verze článku jako prostředníka obchodu s ropou v Maďarsku zmiňovala společnost Gunvor. Ta podle jejího šéfa pro komunikaci Pietrase Setha nikdy ropovod Družba nevyužívala a trvá na tom, že nemá žádné neformální vazby na ruskou vládu a že neztělesňuje „mafiánské prostředí ruského ropného sektoru,“ jak bylo uvedeno v původním textu článku. Tato tvrzení se opírala o americkou diplomatickou korespondenci zveřejněnou serverem WikiLeaks.
Společnost Gunvor prý také nikdy nebyla aktivní ve vývozu ropy po suchozemských cestách (potrubní a železniční tranzit).
Původní verze článku také zmiňovala osobní rozepře mezi akcionářem Gunvoru Gennadijem Timčenkem a prezidentem Rosněfti Igorem Sečinem, které měly být důvodem poklesu tržního podílu Gunvoru na vývozu ruské ropy. Oba muži toto veřejně popřeli a jako důkaz nabídli tento snímek.
https://twitter.com/Gunvor/status/255686966337732608
(Zdroje: Kommersant, Eurasia Daily Monitor, Reuters, KBC Securities)