Americký těžařský gigant Mobil a jeho ruský protějšek Rosněfť utužují strategické partnerství. Společnosti včera ohlásily sérii dohod o výměně ložisek, k nimž mají díky licencím přístup. tak bude moci provádět průzkumné práce na 606 tisících kilometrech čtverečních v ruské části Arktidy a arktického šelfu, zatímco Rosněfť získá opci k nákupu 25 % v jednom z perspektivních těžebních projektů Exxonu na severu Aljašky.
Dohody o směně nalezišť včera podepsali výkonný ředitel Rosněfti Igor Sečin a šéf divize průzkumu Exxonu Stephen Greenlee v přítomnosti ruského prezidenta Vladimira Putina. Rosněfť je z většiny vlastněná ruským státem.
V rámci dalšího z včera odsouhlasených projektů společnosti posoudí možnost postavit na Dálném východě jednotku na zkapalňování a vývoz zemního plynu.
Sada kontraktů umožní Exxonu zahájit průzkumné práce na sedmi nových blocích v ledových vodách Čukotského, Laptěvova a Karského moře. Podobné smlouvy, poskytující americkému těžaři exkluzivní přístup k jinak přísně střeženému ruskému surovinovému bohatství, obě společnosti podepsaly před dvěma lety, kdy si zajistil přístup ke čtyřem blokům v Arktidě a Černém moři. Pro americký koncern se tehdy jednalo o průlom v pokusech dostat se k ruské ropě.
Předpokládané zásoby sedmi nově dojednaných ruských nalezišť jsou odhadovány na úctyhodných 10 mld. tun ropy a 7,1 bilionů m3 plynu. Pro srovnání, Rusko, světový lídr mezi ropnými producenty, ročně vytěží kolem 500 mil. tun ropy a 650 mld. m3 zemního plynu. Získat licence k těmto ložiskům nebylo jednoduché ani pro Rosněfť. Vláda jí je předala teprve 1. února, když se společnost zavázala zvýšit objem prostředků, které vynaloží na průzkum.
Podle zdrojů deníku Kommersant dostal k dispozici ta nejperspektivnější ložiska s největším potenciálem, zároveň ale nejméně prozkoumaná. Jejich otvírání bude postupovat podle standardního modelu: bude kompletně financovat první etapu geologického průzkumu a poté mu v ložiscích připadne 33,4 %.
Uzavřením nových dohod se stává největším zahraničním hráčem na ruském šelfu. Rosněfť má podobné smlouvy s italskou a norským Statoilem, avšak ty jsou svým rozsahem mnohem menší. Zdroje z Rosněfti tvrdí, že rozšíření spolupráce je pro Rusy jedinou schůdnou variantou. Společnost totiž není schopná realizovat projekty sama, jelikož nedisponuje potřebnými technologiemi. je zase jediným hráčem, který průzkumnou práci takového rozsahu zvládne. Podle dalšího spolupracovníka Rosněfti padla volba na také kvůli jeho spolehlivosti a lobbistickém potenciálu, který koncern má ve Washingtonu. „Partnerství bude mít vliv na zahraničněpolitické vztahy obou zemí.“
Aljašský vrt Point Thomson, v němž bude moci Rosněfť výměnou nabýt 25% podíl, má za operátora a účastní se ho ještě ConocoPhilips a . Ložisko bylo objeveno v roce 1965, avšak průzkumné práce na něm začaly až o 12 let později. Kvůli těžké dostupnosti na něm ještě těžba nezačala, plánována je na rok 2020. Předpokládané zásoby se pohybují kolem 400 mil. tun ropy a 8 bilionů m3 plynu. Ten by měl být po zahájení produkce na místě zkapalňován a posílán do Číny.
Point Thomson je pro Aljašku velmi významný, jelikož od jeho úspěchu závisí budoucnost plánového plynovodu do jádrové části Spojených států. Podle Sečina účast v projektu Rosněfti pomůže seznámit se s nejnovějšími technologiemi otevírání plynových a kondenzátových ložisek v těžkých podmínkách.
Aljaška byla součástí Ruska do roku 1867, když ji Spojené státy od cara Alexandra II. koupily za 7,2 milionu dolarů. Americký ministr zahraničí William H. Seward, který transakci dojednal, byl tehdy vysmíván kvůli přemrštěné sumě, kterou za řídce obydlenou a nehostinnou oblast Američané zaplatili.
(Zdroje: Moscow Times, Kommersant)