Magnitského zákon, neboli, formálně, “Odvolání Jackson-Vanikova dodatku o Rusku a Moldavsku a zákon Sergeje Magnitského o právním státě a odpovědnosti z roku 2012”, je zákon Spojených států amerických, který byl přijat Kongresem USA a podepsán prezidentem Obamou v prosinci 2012. Hlavním účelem tohoto zákona je potrestat ruské veřejné činitele, kteří byli patrně odpovědni za smrt Sergeje Magnitského tím, že se jim zamezí vstup do USA a zmrazí přístup k jejich americkým bankovním účtům. Tento zákon má mít i širší záběr a postihnout zkorumpované představitele jakékoliv třetí země, kteří zneužívají svou moc tak flagrantně, jako tomu bylo v případě Sergeje Magnitského.
Sergej Leonidovič Magnitskij zemřel 16. listopadu 2009 v moskevském vězení Butyrka poté, co strávil 358 dní ve vazbě, a to jen 8 dní před uplynutím ruské zákonné lhůty, ve který musí být zadržený buď formálně obviněn, nebo propuštěn. Sergej Leonidovič byl ruský účetní a forenzní auditor v moskevské právní firmě Firestone Duncan. Říkalo se o něm, že to je 'špička v oboru' mezi moskevskými účetními, co se týče soudů, daní, pokut a občanského práva. Firestone Duncan zastupovala investiční poradenskou firmu Hermitage Capital Management, která byla obviněna ruským Ministerstvem vnitra z daňového úniku a podvodu. Hermitage Capital Management byla až do nedávna známá především jako minoritní akcionář-aktivista v ruských státem kontrolovaných firmách. Po celé roky se snažila, velmi hlasitě, zlepšit corporate governance a ochranu práv minoritních akcionářů v Rusku. Hermitage opakovaně publikovala informace o firemních a vládních pochybeních a korupci v největších státem kontrolovaných ruských firmách. Její nejznámější expozé se týkalo Gazpromu. Nakonec měla ruská vláda takovéto publicity dost. V listopadu 2005 přijel zakladatel Hermitage William F. Browder do Moskvy a po příletu se dozvěděl, že jeho vízum bylo zrušeno. Den nato byl, v národním zájmu, deportován a do svého moskevského bytu se po deset let nevrátil. Browder dnes žije v Londýně a to může mluvit o štěstí.
V červnu 2007 byla na moskevskou kancelář Hermitage udělána razie, které se zúčastnilo asi dvacet policistů Ministerstva vnitra. Razie byla udělána i v kancelářích Firestone Duncan. Policisté měli příkaz k prohlídce týkající se firmy Kamaya, dceřiné společnosti firmy Hermitage, která údajně nezaplatila dost na daních. To bylo opravdu velmi podivné, protože ruská daňová správa právě písemně potvrdila, že Kamaya měla daňový přeplatek. Hermitage požádala Sergeje Magnitského, aby věc vyšetřil. Ve svém vyšetřování došel auditor Magnitskij k nezlomnému závěru, že policie předala dokumenty, zabavené při domovní prohlídce, organizovaným zločincům, kteří je použili k převzetí tří z ruských dceřiných firem společnosti Hermitage a následnému podvodnému požadavku na vrácení již zaplacených daní, a to ve výši 230 milionů amerických dolarů. Magnitského audit obvinil ze spoluúčasti policii, soudnictví, daňové úředníky a bankéře. Podle Magnitského vyšetřování byly dokumenty, které byly zabaveny policií v červnu 2007 předány mafii, která je použila, aby padělala změnu vlastnické struktury těchto tří firem. Zloději pak použili další padělané smlouvy k tomu, aby požadovali po Hermitage zaplacení fiktivního dluhu ve výši 1 miliardy amerických dolarů papírovým firmám. Bez vědomí Hermitage byly tyto požadavky předloženy ruským soudům, kde právní zástupci obhajoby, tedy firem patřícím do skupiny Hermitage, ale najatí zloději, přiznali jménem firem Hermitage vinu a uznali všechny tyto závazky. Soudy proto vyřkly rozsudky proti Hermitage za dluhy, které nikdy neexistovaly. Výsledkem bylo rozhodnutí o navrácení daní ve výši 230 milionů amerických dolarů. Toto rozhodnutí bylo vydáno na Štědrý den 2007 a dańový přeplatek byl vyplacen Federální daňovou správou Ruské federace následující den. Jednalo se o největší vrácení daňového přeplatku v ruské historii.
Když Magnitskij v listopadu 2008 oznámil úřadům výsledky svého šetření, byl promptně zatčen a uvězněn na základě podezření z jednání ve shodě s Hermitage. Ve vězení pak byl držen po dobu jedenácti měsíců, a to bez formálního obvinění a bez soudního procesu. Byly mu odmítnuty návštěvy ze strany jeho rodiny. Magnitskij ve vězení onemocněl zánětem slinivky břišní a cholecystitidou, akutním nekrozánětovým onemocněním žlučníku, na které mu nebyla poskytnuta náležitá lékařská péče. V červnu lékaři nařídili operaci, která se nikdy neuskutečnila. 16. listopadu 2009 Magnitskij zemřel. Správa vězení a vězeňští lékaři nejprve konstatovali jako příčinu smrti "natržení břišní membrány", poté diagnózu změnili na "infarkt myokardu". Moskevská nezávislá vyšetřovací komise pro dozor nad veřejnými institucemi konstatovala v prosinci 2009, že se nejednalo o hrubé zanedbání lékařské péče, ale o promyšlenou vraždu.
Sergej Magnitskij tvrdil, že v Rusku dochází k vykrádání státu ve velkém měřítku, prováděném systematicky vysokými ruskými státními úředníky. Jeho případ přitáhl pozornost mezinárodní veřejnosti a státníků, kteří v něm vidí zosobnění jedné z odvrácených tváří putinismu. V listopadu 2010 udělila přední světová nezisková organizace pro boj s korupcí Transparency International posmrtně Magnitskému cenu za osobní integritu. V lednu 2013 ruská prokuratura oznámila, že Sergej Magnitskij bude posmrtně souzen na základě obvinění o daňovém úniku ve výši 16.8 miliónů amerických dolarů. Jedná se o první takovýto posmrtný soudní proces v Rusku. Bill Browder bude spoluobžalovaný a bude souzen v nepřítomnosti. Soudní proces začíná 4. března.
Minulý týden poskytl Sergej Ignatěv, guvernér Centrální banky Ruska, jehož volební období končí v červnu, vzácný rozhovor. Sergej Michailovič Ignatěv je muž, který zřídka mluví na veřejnosti o věcech jiných než monetární politika Ruské federace. Možná proto se také udržel ve své funkci celých jedenáct let. Ale teď se v rozhovoru pro moskevské noviny Vedomosti docela otevřel na téma nezákonného odlivu kapitálu z Ruska. Podle pana Ignatěva bylo jen v roce 2012 z Ruska nezákonně převedeno do zahraničí 49 miliard amerických dolarů, tedy 2.5 % ruského hrubého národního produktu. Více než polovina z těchto prostředků byla, podle šetření Centrální banky Ruské federace, kontrolována “jednou dobře organizovanou skupinou jednotlivců”. Pan Ignatěv odmítl jmenovat jména. Ale řekl bylo, že “to mohou být platby za dodávky drog .?.?. ilegální dovoz .?.?. úplatky vládním úředníkům .?.?. a daňové úniky”. To zní poměrně vágně. Ale vágní to není. V zemi jako Rusko může jedna skupina lidí operovat v takovém měřítku jen s požehnáním těch nejvýše postavených.
Zmíněné peníze odtekly z Ruska jako platby ze strany ruských firem nerezidentům, kdy uvedený účel platby byl “jasně falešný”. Ve většině případů byly peníze převedeny firmám, jejichž jediným podnikatelským záměrem bylo jednat jako prostředník transferu a pak zaniknout předtím, než je třeba platit daně. Podle pana Ignatěva asi polovina z celkových 3.9 miliónů registrovaných komerčních organizací v Rusku je neaktivní a registrovaná právě k tomuto nebo podobnému účelu.
Igor Jurgens, dřívější poradce Dmitrije Medvěděva, prezidenta – ministerského předsedy Ruska, se vyjádřil, že jestli to, co pan Ignatěv řekl o “jedné organizované skupině” je pravda, pak “takováto operace by nebyla možná bez součinnosti a významné podpory ze strany mužů zákona”. A opravdu, pan Ignatěv naznačil, že kdyby se ruské bezpečnostní složky a policie skutečně snažily, skuteční příjemci těchto peněz by byli nalezeni. Problém samozřejmě je, že přehnaná horlivost v plnění bankovního a jiného dozoru se zdá být vcelku škodlivá pro zdraví jedince v Rusku. Pan Magnitskij není jedinou obětí, i když je asi obětí nejznámější. Ale i lidé s pevnými vazbami na vládnoucí garnituru se stali oběťmi dobře chráněných hráčů na trhu praní špinavých peněz. Dřívější viceguvernér pro dohled nad bankovním trhem a zástupce pana Ignatěva, Andrej Andrejevič Kozlov, byl zastřelen v roce 2006 poté, co zahájil kampaň za vyčištění bankovního sektoru a odebral bankovní licence několika bankám. Nástupce pana Kozlova, Gennadij Georgievič Melikyan, rovněž vice-governér centrální banky pro dohled nad bankovním sektorem, podal demisi za nejasných okolností v září 2011.
Známí pana Ignatěva se nad jeho veřejnými prohlášeními vskutku podivili. Několik jich poznamenalo, že jeho rozhodnutí promluvit o korupci na nejvyšších místech má asi něco společného s faktem, že ze svého postu odchází. Ale stejně, Ignatěv je odvážný muž. Schémata popsaná Sergejem Ignatěvem jsou přesně ta, která jsou vyšetřována v několika jurisdikcích v souvislosti s odhaleními, která učinil Sergej Magnitskij. A pak dělejte byznys v Rusku.
Pozn: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.