Ruští miliardáři, kteří vydělali jmění díky kontroverzním privatizacím významných komoditních producentů v 90. letech minulého století, začínají sektor přírodních zdrojů opouštět a soustřeďují se na perspektivnější odvětví ruské a světové ekonomiky. Na jejich místa se tlačí nová oligarchie, úzce napojená na státní struktury.
Nejnázornějším příkladem všeobecného trendu je prodej třetího největšího ruského těžaře ropy TNK-BP, v němž polovina akcií patří několika podnikatelům, do rukou státní společnosti Rosněfť. Čtyřka původních vlastníků - Michail Fridman, German Khan, Viktor Vekselberg a Len Blavatnik - za svůj podíl dostane 28 mld. USD. Vekselberg, třetí v žebříčku zámožných lidí Ruska, hodlá svou část výnosu z prodeje investovat do technologických titulů, strojírenství a alternativních zdrojů energie.
Michail Prochorov, devátý nejbohatší Rus, se před nedávnem za 3,6 mld. USD zbavil podílu 37,78 procenta v těžební společnosti Polyus Gold. Novými majiteli největšího těžaře zlata v Rusku se stali miliardáři Zelimchan Mucojev a Gavriil Jušvajev. Sergej Popov, jemuž mezi podnikatelskou elitou patří 27. příčka, letos prodal zbytek podílu v uhelné společnosti SUEK, a zlikvidoval tak poslední přítomnost v komoditním sektoru.
„Zájmy nejbohatších Rusů se vyvíjí v souladu s evolucí ruské ekonomiky,“ tvrdí James Beadle, investiční poradce monacké pobočky . Investice do jiných oblastí než do přírodních zdrojů jsou podle něj v módě kvůli kampani Kremlu za diverzifikaci ekonomiky a také, a to hlavně, odpovídají obchodním zájmům miliardářů. Ruská vláda se dlouhodobě snaží snížit závislost ekonomiky a státní kasy na ropě, plynu a základních kovech, jejichž podíl na exportech do zemí mimo SNS loni dosáhl 81,3 %. Na státním rozpočtu se ropa a plyn podílí z poloviny.
Expanze do nových odvětví typu maloobchodu, telekomunikací a IT sektoru je postupným procesem. Čtrnáct z patnácti nejbohatších Rusů své jmění vydělalo na těžbě ropy, plynu či jiných komodit. „Nejde o to, že investice do přírodních zdrojů by nyní byly méně atraktivní, spíše jsme se naučili chápat mechanismy investování do nekomoditních sfér a ocenit jejich hodnotu,“ tvrdí Andrej Štorch, mluvčí Vekselbergovy skupiny Renova. Ta mezi lety 2006 a 2010 vložila 4,6 mld. USD do švýcarských strojíren OC Oerlikon a Sulzer. Mezi její další aktiva patří letiště, dodavatelé energií a poskytovatelé internetu.
Sedmačtyřicetiletý Prochorov, který se loni rozhodl pro dráhu profesionálního politika a v prezidentských volbách vybojoval třetí místo, vlastní newyorský basketbalový klub, banky, nemovitosti, pojišťovny a mediální společnosti. Nedávno prodal celý svůj podíl v kombinátu Norislk Nickel, nejvýznamnějším světovém producentovi niklu a paládia. Stále vlastní balík akcií ve společnosti Rusal, světové jedničce ve výrobě hliníku.
Trend je jasný: korunní šperky ruského hospodářství ukořistěné za vlády Borise Jelcina postupně mění majitele. Po dokončení prodeje TNK-BP a Polyus Gold klesne podíl komoditních aktiv v portfoliích 25 nejbohatších Rusů z 61 % na 52 %.
Řízení mamutích podniků vyžaduje dobré vztahy s místními úřady, byrokratickým aparátem v Moskvě i nejvyššími činiteli v Kremlu. Soukromí hráči se v poslední době dostávají do defenzivy vůči státem kontrolovaným gigantům typu Rosněfti či Gazpromu. Těm se například podařilo zajistit si pro sebe výhradní přístup k ruskému arktickému šelfu, který skrývá obrovská ložiska ropy a plynu. Ostatní těžaři jako či Tatněfť se marně snaží arktický monopol státních firem zlomit. I zahraniční společnosti raději uzavírají výhodné kontrakty se státními firmami, jejichž management si pro ambiciózní projekty dokáže snáze zajistit podporu nejvyšších míst. „Nastává další fáze redistribuce majetku v Rusku. Oligarchové jelcinovské éry prodávají aktiva podnikatelům s přátelštějšími vztahy s Kremlem,“ komentuje vývoj Julia Bušujevová ze společnosti Arbat Capital.
Ne že by politici či úředníci na transakce ve prospěch svých chráněnců tlačili. Za posunem priorit staré oligarchie stojí celosvětové ochabnutí komoditního boomu. Čína, zdaleka největší spotřebitel široké škály přírodních surovin, už neroste tak jako dřív a poptávka v Evropě a Spojených státech stagnuje. Index 24 komodit S&P GSCI od ledna odepsal 0,8 %, což je nejhorší výkon za posledních pět let. „Expozici na komodity omezují investoři v globálním měřítku. Ceny klesly a výnos z těchto investic nebude takový, jaký býval,“ říká Dmitrij Kolomytsyn z moskevské kanceláře banky .
Dobou orientaci ve víru změn v globální ekonomice prokázal Ališer Usmanov, který v Rusku platí za nejbohatšího člověka. Začínal v hutním a ocelářském sektoru, ale poté se nebál investovat do firem jako sociální síť či operátor MegaFon. Nyní je zhruba polovina jeho majetku 22 mld. USD investována mimo přírodní zdroje.
Jedno neformální omezení však ruská vláda oligarchům přece jen stanovila – konečnou destinaci výnosů z prodeje jelcinovských pokladů. Prezident Vladimir Putin u příležitosti pohlcení TNK-BP Rosněftí prohlásil, že „doufá“, že 28 mld. USD, které čtveřice oligarchů za 50% balík dostane, bude utraceno v Rusku, ne na jachty na Azurovém pobřeží, vily v Londýně či pláže na Floridě.
(Zdroje: Bloomberg, Moscow Times, Reuters)