Existují obavy z toho, že ekonomický růst, na který jsme byli doposud zvyklí, je nenávratně pryč. Ekonomové, kteří vnímají růst jako dobro, s tím mají problém. Ti, kteří kladou důraz na životní prostředí, zase preferují ekonomiku, která je bez růstu. Richard Heinberg, autor knihy The End of Growth, tedy Konec růstu, se domnívá, že ekonomika bez růstu se stane realitou. Podle něho je rozhodující, jak se nám podaří se na tuto změnu adaptovat. Pokud budeme úspěšní, můžeme si udržet či dokonce zvýšit kvalitu našeho života i bez toho, aby ekonomika rostla. Když ne, budoucnost tak radostná nebude. Namísto spekulací se ale můžeme podívat na to, jak vypadá vývoj v Japonsku. Jeho ekonomika se totiž ekonomice bez růstu podobá již jednu generaci.
Jestliže je pro kvalitu života rozhodující růst příjmů, měla by být kvalita života v Japonsku menší než u zemí s podobnými příjmy, ale vyšším růstem. Podle MMF se Japonsko co se týče příjmů na hlavu nachází mírně nad průměrem EU a na 70 % příjmů v USA. O měření kvality života se snaží například Economist Intelligence Unit – porovnává materiální zázemí, zdraví, politickou stabilitu, společenský a rodinný život, dostupnost práce, svobodu a rovnost pohlaví. V roce 2005 bylo Japonsko podle tohoto hodnocení na 17. místě ze 111 zemí. Jeho HDP na hlavu ho řadí na 16 místo. Ohledně kvality života si tato země vede mnohem lépe než například Německo či Francie. Podobný index kvality života sestavuje Numbeo.com. Podle něho je Japonsko na 13. místě z 51 zemí, pomáhá mu zejména nízká kriminalita, kvalitní zdravotní péče a celková bezpečnost. Legatum Prosperity Index řadí Japonsko na 22. místo ze 142 zemí. Leží tak jedno místo za Francií a deset za Spojenými státy. Podobně dobře si vede Japonsko podle Indexu lidského rozvoje sestavovaného OSN.
Uvedená čísla ukazují, že růst není pro kvalitu života rozhodující. A jak se Japonsku daří přechod na život v nerostoucí ekonomice? Henberg ve své knize varuje před tím, že běžným scénářem bude v takové situaci kombinace finančních krizí, sociálních nepokojů, militarizace, politické represe a podobných jevů. Je ale jasné, že Japonsko se většině z nich vyhnulo. Trh práce se však na nový stav ještě neadaptoval. Nezaměstnanost, která byla dlouhodobě nízko, roste, a platí to zejména u segmentu mladých lidí. Stárnoucí populace přitom znamená, že klesá počet pracujících na jednoho důchodce. To by samo o sobě nemělo znamenat, že poroste nezaměstnanost, ale že bude těžší hledat zaměstnance. Podivné je i to, že Japonsko trápí nerovnováha mezi pracovním a osobním životem. Někteří lidé tak pracují neskutečných 14 hodin denně, zatímco jiní nemají práci.
Vedle trhu práce jsou problémy i s ekonomickou politikou. Japonsko ještě nenašlo tu správnou kombinaci fiskální a monetární politiky. Stále zoufalejší snahy o zažehnutí růstu vedou k vývoji, který mnoho ekonomů považuje za neudržitelný. Problémy nalezneme i v oblasti životního prostředí. Platí to zejména o emisích, kde se situace ještě zhoršila po katastrofě ve Fukušimě. V úvahu musíme vzít i to, že zatímco mezinárodní organizace hodnotí kvalitu života v Japonsku vysoko, sami Japonci to tak často nevidí. Podle vládního výzkumu spokojenost soustavně klesá a 60 % populace se cítí být denně ve stresu. Příčinou jsou příjmy, práce a studia. Nalézt můžeme silnou negativní korelaci mezi časem, který na sebe lidé mají, a úrovní stresu, kterému čelí. To vše naznačuje, že pokles času, který je věnován na generování produktu, by vedl ke zlepšení kvality života.
Kdyby tedy Japonci mohli zmáčknout knoflík s nápisem „růst“, udělali by to. Zároveň ale vidíme, že konec růstu není koncem všeho ostatního. I bez něj se dá zvládnout mnoho problémů, včetně zdravotní péče či bezpečnosti.
Autorem je Ed Dolan.
(Zdroj: EconoMonitor)