Evropská dluhová krize a nutnost přistupovat k úsporným opatřením se nejvíc zahryzávají do výdajů na obranu. Očekávaný dopad na vojenský potenciál by mohl být drastický obzvlášť u evropských velmocí Velké Británie a Francie. Tendenci už delší dobu s obavami pozorují a tu a tam kritizují Spojené státy, které teď musí rovněž omezovat výdaje na zbrojení a prioritizovat zájmy ve vztahu k jednotlivým regionům.
Zatímco v roce 2001 na Spojené státy připadalo 63 % vojenských výdajů v rámci NATO, dnes se jejich podíl vyšplhal téměř na 75 %. Z 28 členů Severoatlantické aliance plní neformální výdajový cíl 2 % HDP pouze Spojené státy, Velká Británie a Řecko. Francie na obranu v současnosti utrácí 1,56 % HDP. Podle čerstvě představené vojenské koncepce by tento podíl měl v budoucnosti dál klesat.
Známkou měnící se rovnováhy sil je fakt, že v loňském roce zbrojní výdaje asijských států poprvé předčily součet těch evropských. „Směřujeme k Evropě, která bude kombinací neschopných a neochotných. Evropské státy se místo vážného úsilí o spolupráci dál vezou zadarmo,“ tvrdí francouzský vojenský expert Camille Grand. Poukazuje na zkušenost z posledních let, podle níž evropské ozbrojené síly bez americké asistence nejsou schopny provést ani základní operace. Nedostatek financí a politické vůle znovu a znovu podráží snahy kontinentu o větší soběstačnost a samostatnost.
I když se Británie a Francie pyšní úspěchem misí v Libyi a Mali, intervence do občanských válek v těchto zemích spíše vyjevily jejich slabiny. V Libyi Spojené státy Evropanům poskytly průzkumná bezpilotní letadla, stíhačky, tankovací letouny, munici a rakety na zničení protivzdušné obrany. V Mali byli francouzští vojáci odkázáni na americké zpravodajské informace, bezpilotní letouny a tankovací a transportní letecké kapacity.
Podle nejmenovaného amerického představitele, který se nedávno svěřil deníku , má Washington velký zájem na spolupráci na Blízkém Východě či v Asii, avšak rozhodnutí Evropy „vzdát výdaje na obranu znamená, že se kontinent stále víc nebude moci postarat o sebe a nebude pro nás představovat cenného partnera.“
Řada pozorovatelů má pochybnosti hlavně o Velké Británii a Francii. Obě země musí velmi nákladně udržovat jaderné síly a zároveň živit a vyzbrojovat mobilní a moderní armádu, letectvo a námořnictvo. Británie byla po rozsáhlých škrtech z roku 2010 nucena vyřadit z provozu jedinou funkční letadlovou loď a stavbu nových zmrazit. Její situace je prý tak zoufalá, že ji Američané taktně vyzývají vzdát se drahých atomových zbraní. „Buď budou jaderná velmoc a nic víc, nebo budou opravdovým vojenským partnerem,“ tvrdí zdroj .
Snahy o vytvoření alespoň zárodku evropské armády v rámci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU zatím mnoho nepřinesly. EU si v roce 1999 za cíl vytkla vyčlenit 60 tisíc vojáků v rámci „Eurocorps“. Plán byl poté v tichosti opuštěn a nahradil ho koncept tzv. battlegroup, bojového uskupení o síle 1500 až 2500 lidí připraveného k okamžitému nasazení. Každá jednotka má mít vedoucí zemi, která nese největší díl politického rizika a nákladů. Jednu takovou skupinu před nedávnem zformovaly země Visegrádské čtyřky pod vedením Polska. Jinde ale ochota tak velká není.
V roce 1987 byla vytvořena pětitisícová německo-francouzská brigáda, která se sice účastní přehlídek na Champs-Élysées, ale to je asi tak všechno. Když ji Francouzi chtěli využít pro zásah v Mali, Němci byli proti, stejně jako v případě Libye. Berlínu se nelíbila ani snaha EU poslat do Mali 550 instruktorů na výcvik tamní armády. Po martýriu jednání první školitelé teprve doráží do země.
Odborníci a někteří politici se shodnou na tom, že dříve či později si Evropa bude muset vážně pohovořit o bezpečnostní politice.
(Zdroje: NYT, ČT24, Reuters, FT)