Evropský postoj k úsporným opatřením se mění - postupně a v celé řadě zemí, krom Německa. „Fiskální disciplína samotná nás zabije,“ prohlásil nedávno nový italský premiér Enrico Letta v parlamentu. Podobný názor má najednou i předseda Evropské komise José Barroso, podle něhož „dosahujeme mezí současné politiky.“ O nutnosti ukončit strašení škrty hovoří i premiér Petr Nečas. Francouzský prezident Francois Hollande, který proti přísné fiskální střídmosti brojí od svého zvolení, tvrdí, že cíle rozpočtových schodků musí být přizpůsobeny „realitě“.
Náznaky obratu v rétorice se objevovaly už loni, avšak s malým efektem na hospodářskou politiku. Od té doby se eurozóna a její okolí pohroužilo do ještě většího ekonomického marasmu. Jelikož Evropská centrální banka (ECB) svým slibem intervenčních nákupů uchránila dluhopisový trh před kolapsem, mohly by vlády konečně dostat prostor, který dosud chyběl.
Podle evropských představitelů však velký posun směrem k utrácení očekávat nelze. „Mění se tím pravidla hry? Ne,“ tvrdí jeden z vysoce postavených úředníků v rozhovoru pro list Wall Street Journal.
Úsporný tón včera udal prezident ECB Mario Draghi, hlavní postava měnové politiky eurozóny. „Aby se dluhové poměry dostaly opět na sestupný trend, státy měnové unie by neměly povolit ve snaze snižovat rozpočtové schodky,“ prohlásil Draghi po zasedání měnového výboru.
Některé země nicméně větší místo pro manévrování mají, nebo ho dostanou. Všeobecně se od vlád stále očekává snižování schodků, některým bude ale dovoleno postupovat pomaleji. „Celkový objem konsolidace se nezmenší, ale možná bude rozprostřen do delšího časového období,“ tvrdí Giada Giani z londýnské pobočky (47,11 USD, 1,22%). Dopad mírné adaptace podle ní bude velmi skromný, i když pozitivní.
Jedním z omezujících prvků je Evropská komise, jejíž pravomoci vůči fiskálním politikám členských států od začátku dluhové krize výrazně vzrostly. Tvrdá fiskální disciplína je Bruselem vynucována bez rozdílu. Pokud by komisaři začali udělovat výjimky z nově přijatých pravidel, mohla by klíčová unijní instituce přijít o reputaci.
Přesto všechno se množí známky zpomalování fiskální konsolidace. Jak ve svém blogu poznamenal komisař Olli Rehn, zodpovědný za otázky ekonomiky, loni škrty dosáhly zhruba 1,5 % HDP eurozóny. Letos by podíl úspor na výstupu měl klesnout na polovinu.
Důležitým faktorem je důraz, který Evropská komise klade na tzv. strukturální rozpočtový schodek, který vyjadřuje základní parametry stavu státních financí po očištění o výkyvy hospodářského cyklu. Nová smlouva o fiskální unii stanoví, že strukturální schodek jednotlivých zemí by neměl převyšovat 0,5 % HDP, jinak přijdou tresty. Pravidlo by mělo ulehčit vládám tvrdě jdoucím reformním směrem, které ale nezvládají plnit schodkové cíle kvůli slabšímu než očekávanému růstu.
To by ve svém důsledku nemělo vést k plošnému povolování větších schodků, ale spíš k diferenciovanému přístupu. Jeho principy budou jasnější, až Evropská komise 29. května zveřejní hodnocení jednotlivých zemí. Vlády se silným reformním krédem, které postihla recese, by měly dostat více prostoru pro povolení opratí. Více času na snižování schodků by mohlo dostat Portugalsko a Španělsko. Rok navíc by pro své cíle mohli získat i Nizozemci.
Itálie bude muset najít miliardy euro nevybrané na dříve naplánovaných daních, které nová vláda premiéra Letty odmítá zavést. Pokud by ale Letta slib daný voličům porušil, pravděpodobně by svoji zemi dostal z černé listiny hříšníků s nadměrnými schodky a získal větší prostor pro fiskální politiku.
Francie je podle bruselských úředníků jiný případ. Paříž se vyhýbá nepopulárním rozhodnutím a nemusela by si uvolnění podmínek zasloužit. Stejně je na tom Belgie, která také žádá o víc času. Svůj strukturální deficit přitom v posledních třech letech snížila o pouhá 0,4 % HDP, což Brusel považuje za chabý výkon.
Větší posun by vyžadoval změnu názorů ve vedoucích státech eurozóny, zejména v Německu. To je dlouhodobě vyzýváno, aby jako země s přebytkovou obchodní bilancí a vyrovnaným rozpočtem povolila fiskální kohout, a ulevila tak strádajícím členům jižního křídla eurozóny. Jenže disciplínou posedlá země se připravuje na zářijové parlamentní volby. A ani po nich nelze změnu kurzu očekávat.
(Zdroje: WSJ, Reuters, MfD)